14.kapitola
Roberta
Celou noc jsem nemohla usnout pořád jsem koukala do stropu a před očima jsem si představovala obličej Diega. Najednou jsem začala brečet a v duchu si říkat.“ Všechno to je jen velká lež!“ Už nemůžu mám Diega plné zuby, jenom mi stěžuje život!“ Už ho nechci vidět.“ Nemohla jsem se té představy zbavit všechno se rozplynulo, když do pokoje přišla Mia.
„ Ahoj, Lupe mi řekla co se stalo. Je mi to moc líto.“ Řekla a stoupla si ke schodům.
„ Jo , děkuji.“ Odpověděla jsem a utřela jsem si slzy, které mi tekli po tvářích.
„ A myslíš, že jste se rozešli? Pohádat se může každý pár.“ Zeptala se mě a sedla si na okraj postele a položila mi ruku na rameno.
„ Nemyslím já to vím. Prostě jsme to oba přehnali.“ Odpověděla jsem jí a položila jsem si hlavu na její ruku.
„ Tak hned nemaluj čerta na zeď. Třeba to bude v pohodě.“ Dodávala mi naději, i když podle mě sama věděla, že to nemá cenu.
„ Jsi hodná, ale už to nemá cenu je konec musím se s tím smířit.“ Odpověděla jsem jí a položila jsem s hlavu na její nohy a ona mě hladila ve vlasech.
„ A nemám si s ním promluvit?“ Zeptala se mě a naklonila ke mně hlavu.
„ Ne, nechci tě s tím otravovat je to můj problém a já si ho taky musím vyřešit sama.“ Řekla jsem jí a rukou jsem jí pohladila po hlavě.
Miguel
Poté úžasné noci s Miou jsem byl pořád takoví zaskočený a jelikož jsem nevěděl komu to mám říct bylo mi vhod, když jsem na chodbě potkal Diega a mohl se mu svěřit.
„ Čau, co tady sedíš tak sám?“ Zeptal jsem se ho a sedl si na židli vedle něho.
„ Pohádal jsem se Robertou a mám takoví dojem, že to vyvrcholilo až v rozchod.“ Odpověděl mi a mě došlo, že mu tet o mém zážitku říkat nebudu.
„ Tak to je mi líto a víš jistě, že jste se rozešli třeba to tak není.“ Řekl jsem mu a koukl se ke schodům, protože z nich právě scházel Javier.
„ Ne je konec, zvoral jsem to měl jsem to auto odmítnout.“ Vyčítal si, když v tom se jeho zrak upřel na schody.
„ Co je, co tak koukáš?“ Zeptal jsem se ho a kývnul jsem Javierovi na pozdrav.
„ Co ho zdravíš, debila.“ Řekl a dal ruku v pěst.
„ Proč bych ho jako neměl zdravit?L Řekl jsem a díval jsem se mu na ruku, na které začínali nabíhat žíly.
„ Protože to kvůli ně mu si Roberta dozvěděla to s tím autem.“ Vysvětlil mi a pomalu začal rozevírat dlaň.
„ Cože to je, ale debil.“ Řekl jsem mu porouchal jsem ho na zádech.
Mia
Když jsem přišla do pokoje vůbec nikdo tam nebyl a tak jsem si sedla na postel a koukal jsem se na Miguelovu fotku a pořád jsem se usmívala a najednou do pokoje vešla Roberta. Ani nepozdravila sedla si na postel a pořád něco psala na papír.
„ Ahoj Roberto.“ Pozdravila jsem jí a položila jsem si Miguelovu fotku na stolek.
„ Je promiň, ahoj.“ Odpověděla mi a zase začala psát.
„ Můžu se tě zeptat co píšeš?“ Zeptala jsem se jí a sklonila jsem hlavu tak, aby se mi odívala aspoň do očí.
„ Referát, který jsem dneska dostala.“ Odpověděla a položila blog i s tužkou na postel.
„Aha, takže nic záživného.“ Řekla jsem jí a usmála jsem se, protože mi přišlo, že není ve své kůži.
„ To ne.“ Řekla mi a lehla si na břicho.
„ Dneska jdu asi s Miguelem ven, chce mě někam vzít jsem zvědavá kam.“ Řekla jsem a myslela jsem si, že jí tím trošku zvednu náladu, protože vždycky, když jsem šla s Miguelem ven řekla na to něco vtipného, ale tet nic jenom ležela a koukal na podlahu.
„ Tak to je super, tak jsi to užijte.“ Odpověděla a mě bylo jasný, že se něco stalo.
„ Roberto, řeknu mi co se stalo.“ Zeptala jsem se jí a lehla jsem si také na břicho.
„ Nechci o tom mluvit.“ Odpověděla mi a otočila se na záda.
„ Něco s Lupitou?“ Zeptala jsem se a zvedla jsem se z postele a šla si sednout j´k ní.
„ Ne.“ Řekla mi a otočila se zpátky na břícho.
„ Tak něco s Diegem a jestli to není ani on tak mě už nikdo jiný nenapadá.“ Hádala jsem a poškrábala jsem se ve vlasech.
„ Ne uhádla jsi to, ale dál o tom nechci mluvit.“ Oznámila mi a avala brečet.
„ Hele tak mi řekni co se stalo.“ Naléhala jsem, ale pro její dobrou chtěla jsem, aby se z toho vymluvila a nedržela to v sobě.
„ Prostě ne co na tom nechápeš Miou jsou určitě chvíle kdy člověk nechce mluvit o svých problémech a moje chvíle je zrovna tet. Tak to prosím tě pochop a nech mě být.“ Vysvětlila mi a odešla z pokoje tak rychle, že mezi dveřmi málem srazila Tea.
„ Roberto, počkej já to myslela dobře.“ Křičela jsem za ní, ale bylo pozdě mojí omluvu zřejmě nepřijala.
„ Ahoj, ty jo co se tady děje? A nevíš kde je Lujan?“ Zeptal se mě a koukl se do pokoje.
„ Nevím podívej se do klubovny.“ Řekla jsem mu a šla jsem ke skříni, abych se převlékla a rande s Miguelem.
„ Tak děkuji.“ Řekl a zavřel dveře.
Roberta
Když jsem odešla z pokoje šla jsem se projít k bazénu,když jsem uslyšela jak se ředitel baví s otcem Diega o tom, že nechají Javiera vyloučit ze školy. Okamžitě jsem se sbalila napsala Lupitě zprávu ať to vyřídí dozoru a jela jsem za Diegem k němu domů. Když jsem k němu dojela jejich sluha nebo jak se mu říká mě dovedl do pracovny a řekl mi ať tu počkám na Diega. Jelikož jsem se nudila prohlížela jsem si knihy a pak jsem si sedla na velmi pohodlnou židli a čekala na Diega, když konečně dorazil přišla s ním i nějaká holka. Prý jeho zapisovatelka a opravdu zapisovala pečlivě všechno.
„ Diego potřebuji s tebou mluvit o soukromích věcech.“ Řekla jsem mu a ta holka si stoupla vedle mě a ještě se mě zeptala jak jsem to přesně říkala.
„ Můžeš klidně mluvit.“ Odpověděl mi a usmál se.
„ Už jsem ti to řekla, že chci s tebou mluvit o SOUKROMÝCH VĚCECH.“ Odpověděla jsem mu a schválně jsem dala velký důraz na poslední dvě slova. A ta holka začala zase unavovat s tím zapisováním.
„ Consuelo( tak se jmenuje), Roberta semnou chce mluvit o soukromích věcech.“ Řekl jí a já myslela, že jí dojde, aby odešla bohužel to se nestalo a já už to nevydržela.
„ Tak teda, můžem s tebou mluvit tady před Consuelou. Víš, že máš používat kondom, když máš s někým sex? Řekla jsem mu a usmála jsem se. Oba se na mě podívali a vykulili oči. Consuela zavřela sešít a odešla z pokoje.
„ Proč jsi jí řekla, že se bude bavit o kondomech? Zeptal se mě a já si sedla na stůl on se opřela rukama o stůl.
„ Aby vypadla, už dálky je vidět, že nemá mozek. Zaměstnal jsi jí kvůli kozám a nebo proto, že ukazuje nohy? Zeptala jsem se ho začala jsem ukazovat názorně ty část, které jsem vyjmenovala na svém těle. Najednou se ke mně přiblížil a řekl.
„ Nebude to tak, že žárlíš? Zeptal se mě a usmál se.
„ Jo? Jasně, že ne!“ Řekla jsem mu a začala jsem se smát.
„ Ne?“ Řekl znova a podíval se mi upřeně do očí.
„ Ne, nežárlím.“ Vysvětlila jsem mu a doufala, že se ke mně nepřiblíží blíž.
„ Ale, kdyby ano to by znamenalo, že mě máš ráda.“ Řekl a položil ruce na stůl a natáhnul se ke mně tak , že jsem se musela odtáhnout. Natahoval se ke mně tak blízko, že jsme měli obličeje tak u sebe až mě to lákalo ho políbit, ale udržela jsem se a dala jsem hlavu na stanu.
„ Víš co? Nepřišla jsem sem mluvit o tom, co k tobě cítím, ale o tom co ty cítíš ke mně.“ Pověděla jsem mu a celou dobu mu koukala na jeho plné rty.
„ Žárlíš.“ Zeptal se mě znova jako by byl v transu.
„ Je pravda, že mě miluješ? Zeptala jsem se ho a chytila jsem ho za bradu a koukla se mu upřeně do očí.
„ Ano a zkoušel jsem ti to už dokázat tisíci způsoby. Co mám ještě udělat?“ Odpověděl mi a pořád se mi koukal do očí, ale já jemu na rty.
„ Je jedna věc, kterou můžeš udělat.“ Řekla jsem mu znova ho chytla a bradu, ale hned pustila.
„ Jaká věc?“ Zeptal se a přiblížil se ke mně, aby mě políbil.
„ Zařiď, aby Javier zůstal ve škole.“ Řekla jsem mu a nejednou se odtáhnul.
„ Co? Zbláznila jsi se nebo co?“ Vykřiknul a kroutil hlavou.
„ Ne, ale vím, že tvůj otec na tebe dá, ok? Řekla jsem mu a šla jsem si sednou na židli za stolem.
„ Roberto, není moje vina, že má problémy. Odpověděl mi a opřel se o stůl jednou rukou a druhou si bouchl do nohy.
„ Diego, on nemá žádný problém. J eto tvoje vina, že dělal ve škole psychologické testy.
„ A co neudělal je snad?“ Řekl a kroutil hlavou.
„ Je gemiální. Má vyšší IQ jak mi dva dohromady“ Odpověděla jsem mu a rukou jsem si dala ofinu za uchu.
„ Já jsem to věděl, věděl jsem to. Dělá ze sebe sprostého, jen aby tě dostal. Řekl a bouchnul rukou do stůlu tak až jsem se lekla.
„ Víš co? Vůbec mě netrápí tvůj názor na Javiera. Chci jednoduše vědět, jestli to uděláš nebo ne.“ Řekla jsem mu a zvedla jsem se ze židle. Dal hlavu dolu a řekl.
„ Ach Roberto. Dobře, ale pod jednou podmínkou.“ Řekl a zhluboka se badechl.
„ Jakou podmínkou?“ Zeptala jsem se a koukla jse se na něj nechápavým pohledem.
„ Vrátíš se ke mně.“ Nabídl a natáhl se přes stůl až ke mně.
„ Diego, pleteš si věci jedno s druhým nemá nic společného.“ Namítla jsem a kroutila hlavou. Ale v duchu jsem moc chtěla říct ano, ale nemohla jsem za to co udělal to prostě nešlo.
„ Ty jsi ta, co chce aby se vrátil, a já ho mám víš kde.“ Řekl a naklonil hlavu na stranu.
„ Jasně. Toto je typický Bustamante, že? Máš moc, tak jí zneužíváš.“ Řekla jsem a jenom jsem se musela usmát.
„ Roberto, ne je to tak.“ Namítl a podíval se mi do očí.
„ Tak jak to teda je? Zeptala jsem se a chtěla jsem nějakou dobrou odpovědět, ale zamluvil to.
„ Jen mi odpověz. Vrátíš se ke mně?“ Řekl mi a položil mi ruku na tvář.
„ Ne. Nechci s tebou mát nic společného.“ Odpověděla jsem mu a vytrhla svojí ruku z jeho sevření. Věděla jsem, že tohle nechtěl slyšet ani já jsem to nechtěla říct, ale pořád to bolí to co udělal a já tak rychle neodpouštím. Otočila jsem se a odcházela, ale ještě mezi dveřmi jsem si neodpustila poznámku.
„ Aa, nezapomeň zapsat všechno co jsem ti řekla a zavolat si Consuelu, aby tě utěšila.“ Řekla jsem mu a s úsměvem jsem odcházel pryč, ale ještě jsem se otočila a viděla jsem jak je opřený o stůl a klopí hlavu dolu.
Komentáře
Přehled komentářů
je to totálne super :D rychlo pokračovanie pls
Re: koment
(winky, 13. 7. 2011 19:46)Opravdu se snažím psát, ale nemám moc času :( jsem ráda, že se ti to líbí
koment
(sisi, 12. 7. 2011 18:30)