16, kapitola
Diego
Když jsem se rozloučil s Lolou rychle jsem šel za Robertou naštěstí jsem jí zastihl u skříněk.
„ Můžu se zeptat, proč se semnou nebavíš? Něco říkám. Ne, ne, ne. Na něco jsem se tě ptám.“ Zeptal jsem se jí a opřel jsem se rukou o skřínku, ale ona mě obec nevnímal, až když jsem jí k sobě přitáhl jinak by mi zase utekla.
„ Nemůžu uvěřit, že jsi se vyspal s Lolou. Jednoduše nemůžu.“ Řekla mi a bouchla se rukama do boků.
„ Já jsem se s Lolou nevyspal! Odpověděl jsem jí a rukou jsem si ukázal na hruď.
„ Diego, prosím tě.. před chvíli mi to řekla u těch dveří.“ Řekla mi a rukou ukazovala směrem ke dveřím.
„ Ty žárlíš.“ Řekl jsem jí a usmál jsem se od ucha k uchu.
„ Šibe ti, já vůbec nežárlím.“ Řekla a skláněla hlavu dolu.
„ Ne, žárlíš! A proč si se mě před Lolou zastala?“ Zeptal jsem se jí a přejel jsem si prsty přes bradu.
„ Protože.. To je tak druhá věc, o které si musíme promluvit. Zachránila jsem tě, protože kdybych jí řekla, že jsi tam s jinou tak by jsi nemohl přijít do nahrávacího studia.“ Vysvětlila mi a kolem sebe rozhazovala rukama.
„ Ano, jasný. Věděla jsi, že i tak nepřijdu, protože jsem odešel ze skupiny ne? Odpověděl jsem jí a přiblížil jsem se k ním blíž.
„ Věděla jsem, že přijdeš. Jako vždy pozdě, ale byla jsem si jistá, že přijdeš.“ Odpověděla mi a dala si ruce křížem.
„ I tak si myslím, že žárlíš. Trošičku, trošičku.“ Řekl jsem jí a rukou jsem jí ukazoval jak trošičku.
„ Jsi hlupák Diego, jsi hlupák.“ Odpověděla mi a odcházela pryč.
„ Ne, ne, počkej Roberto.“ Řekl jsem jí a chytil jsem jí za ruku a přitáhl k sobě.
„ Co je? Co chceš?“ Zeptala se mě a dala si ruce v bok.
„ Mám jedno řešení.“ Řekl jsem jí a chytil jsem jí rukama kolem pasu.
„ Jaké? Zeptala se mě a bylo na ní poznat, že je nervózní, a že se chvěje.
„ Nechám všechny ostatní holky a vrať se ke mně.“ Navrhl jsem jí a chtěl jí políb. Nejdřív odvracela hlavu,ale nakonec jsem se políbili.
„ Ale jestli mě znova podvedeš nebo uděláš cokoliv jiného tak je nadobro konec.“ Řekla mi a chytla mě za zadek.
„ Slibuji. Miluji tě.“ Odpověděl jsem jí a podíval jsem se jí upřeně do očí, aby věděla, že to myslím vážně.
„ Já tě taky miluji.“ Řekla mi a objala mě.
Diego
Seděl jsem na pokoji a myslel na Miu, když v tom do pokoje přiběhla Lupe, že jí Mia poslala pohled. Tak si sedla vedle mě a četla mi.
„ Ahoj všichni mám se tady krásně a dokonce je tu moc pěkný mladím jménem Jean Paul je moc milý. Všechny tam pozdravuj a posílám pusu Miguelovi pa.“ Dočetla dopis a podívala se na mě.
„ Jaký kluk já se zblázním.“ Řekl jsem a hodin jsem polštářem ke skříním.
„ Třeba si dělala jenom srandu.“ Odpověděla mi a položila pohled na postel.
„ Ani nenapsala kdy přijede.“ Řekl jsem jí a koukl jsem se znova na pohled.
„ Migueli měla by přiletět tak dneska,ale kdy to nevím.“ Řekla mi a odcházela ke dveřím.
„ No a proč teda posílala pohled?“ Zeptal jsem se a položil pohled na noční stolek.
„ Možná proto, že ho poslala později.“ Řekla a ještě mi mezi dveřmi zamávala. Seděl jsem na posteli, když mi přišla smska od Sabriny, že čeká dole. Vzal jsem si mobil a šel se podívat dolu.
„ Ahoj Sabrina co tu chceš?“ Zeptal jsem se jí a stoupl jsem si k zábradlí.
„ Ahoj, jenom jsem měla cestu okolo.“ Odpověděla mi a dala si ruce do kapes.
„ Aha.“ Odpověděl jsem a rukama jsem se opřel o zábradlí.
„ Chtěla jsem se ti omluvit za to co jsem tobě a Mii udělala mrzí mě to. Můžeš mi odpustit?“ Zeptala se mě a bylo vidět, že to myslí upříme.
„ Já už jsem ti odpustil, ale u Mii to bude složitější, ale to se nějak zvládne.“ Odpověděl jsem jí a objali jsmese jenže to do haly přišla Mia a kufry.
„ Řekni mi, že jsi tet zjistil, že je to tvoje ztracená sestra jinak to od mě schytáš.“ Řekla a pustila kufry na zem.
„ Jak se máš zlato?“ Zeptal jsem se jí, ale před tím jsem se zhluboka nadechl.
„ ty zmiz mám se dobře nevidíš? Řekl mi a odstrčila mě a pořád se dívala na Sabrinu.
„ Mia já ti to vysvětlím. Sabrina se nám přišla omluvit.“ Vysvětlil jsem jí a ukázal jsem na Sabrinu.
„ Mě je to úplně jedno.“ Odpověděla a hodila si vlasy na záda.
„ Tak já už radši půjdu zatím ahoj.“ Řekla Sabrina a odešla. Chvíli jsme tam ještě s Miguelem stáli a koukali se na sebe pak jsem mu dala kufry do ruky a řekla mu ať jde do klubovny.
Mia
Vzala jsem noviny srolovala je do ruličky a začala jsem s nimi Miguela mlátit přes zadek.
„ Tu máš.“ Křičela jsem a bouchala ho.
„ Au, miláčku to bolí, už jsem to pochopil.“ Křičel a otáčel se tak, abych ho nemohla praštit.
„ Myslíš, že ti skočím na to, že ta ježibaba se nám přišla omluvit.“ Řekla jsem mu a znova jsem ho bouchla.
„ Zlato budeš muset, protože je to pravda já bych ti nelhal.“ Odpověděl mi a dal si ruce na zadek.
„ Víš co necháme to tak jsem unavená. Ty si myslíš, že je super být na druhý planetě a přemýšlet nad tím, že se tvůj kluk baví s jinými?“ Řekla jsem mu a hodila jsem noviny na stůl a přiblížila jsem se k ně mu blíž.
„ Zlato já se s jinými nebavím, myslím že opravdu přeháníš.“ Řekl mi a dal ruce tak jakoby mě chtěla od sebe odstrčit.
„ Ne nepřeháním to na vlastní oči jsem viděla jako po tobě ta ježibaba jede. To se ti zdá přehnaný.“ Odpověděla jsem mu a ukazovala jsem rukou směrem k hale.
„ Počkej, tet jsem si vzpomněl kdo je Jean Paul?“ Zeptal se mě a vzal si noviny ze stolu a také je sroloval do ruličky.
„ Ne!“ Zakřičela jsem a rychle jsem se zvedla z gauče.
„ Naštvu se, ale nikdy bych tě neuhodil.“ Řekl a položil noviny zpátky na stůl.
„ Je to jeden fešák, kterého jsem poznala.“ Vysvětlila jsem mu a šibalsky jsem se usmála.
„ Aha takže je to fešák a kolik pak mu je let?“ Zeptal se mě a vstal z gauče.
„ ne, nemůžu ti to říct.“ Řekl jsem mu a prohrábla jsem si vlasy.
„ A proč? Mi to nepovíš?“ Zeptal se a přitom se otáčel z jedné strany na druhou.
„ No prostě ne.“ Řekla jsem mu a začala jsem se smát.
„ Čemu se směješ. Není to vůbec k smíchu.“ Odpověděl mi a trošičku mě bouchl po hlavě.
„ Zlato on neexistuje.“ Řekl jsem mu a rychle ho objala.
„ Jak to myslíš, že neexistuje.“ Zeptal se a podíval se na mě nechápavým pohledem.
„ Počkej vysvětlím ti to nezlob se. Jedno dne jsem si na pokoj objednal jídlo a přinesl mi ho takový milý pán, který měl na visačce napsáno Jaen Paul. A proto jsem si ho vymyslela, abys se zlobil. No tak je to. Pojď sem.“ Řekla jsem mu a znova jsem ho objal a dala mu pusu na tvář.
„ Ale počkej přisaháš?“ Zeptal se mě a dal mi taky pusu na tvář.
„ Přisahám. Miluju tě.“ Řekla jsem mu a zvedla jsem ruku tak jako, že přísahám
Komentáře
Přehled komentářů
krááása prosííííím pokračovanie
Re: povidka
(winky, 9. 9. 2011 20:13)Jsem ráda, že se ti to líbí, ale mám tet moc učení a nestíhám :(
koment
(sisi, 17. 7. 2011 19:26)krásne :D len škoda že je to predposledná kapitola ,tvoju poviedku mám strašne rada ...
Re: koment
(winky, 17. 7. 2011 19:49)Děkuji moc jsem ráda, že se ti to líbí, ale už by to chtělo změnu :)
povidka
(vondyparasiempre, 15. 8. 2011 16:10)