17.kapitola
Lupe
Tak a je to dneska poslední den ve škole je to těžký loučit se, když jsme tady zažili ty nejlepší a nejkrásnější zážitky v životě. Ale co se dá dělat všichni jsme se oblíkali do uniforem a šli postupně do auly kde jsme měli poslední sezení a i zakončení. Byli pozváni i všichni rodiče a známí, a když jsme dorazili do auly nemohly jsme uvěřit jak jí krásně vyzdobili.
„ Bože to je krása nevěřila bych, že se to tady dá tak vyzdobit.“ Řekla jsem s údivem a šla jsem si sednout ke stolu kde bylo moje jméno a jména mích rodičů.
Miguel
Šel jsem směrem k pódium, když na mě zavolala MIa.
„ Miguel přišla tvoje máma a můj otec a Alma. Pojďme je pozdravit.“ Řekla mi a ukazovala rukou směrem ke stolu.
„ Ano, ano viděl jsem je.“ Odpověděl jsem jí a chytil jí za ruku.
„ Tak pojďme ať je nenecháme čekat.“ Řekla a chtěla odejít, ale já jí chytil a přitáhl si jí zpátky.
„ Počkej ještě chvilku tady zůstaneme chtěl bych ti něco říct.“ Řekl jsem jí a podíval jsem se jí do očí.
„ Co.“ Zeptala se a usmála se a bylo mi jasné, že je trošku nervózní.
„ Jsi připravená mi tet něco slíbit?“ Zeptal jsem se jí a také jsem na sobě pociťoval nervozitu.
„ Co to povídáš? Nerozumím ti.“ Zeptala se zase ona mě a zakroutila hlavou.
„ Tady před těmi to všemi lidmi nevím sice jestli nás slyší a vlastně ani nevím kdo jsou. Ale chci ti říct, že s tebou chci sdílet úplně všechno.“ Řekl jsem jí a otevřel jsem dlaň, ve které jsem měl prstýnek.„ To je pro tebe.“ Řekl jsem jí a oba jsme se na sebe usmáli. A já jí vzal ruku a dal jí prstek na prst.“ Chceš být moje navždy?“ Zeptal jsem se jí a doufal jsem, že mi nedá košem.
„ Chci.“ Řekla a přilepila mi na čelo hvězdičku, kterou měla na čele.
„ Jen moje.“ Řekl jsem a usmál jsem se od ucha k uchu.
„ Navždy.“ Odpověděla a políbili jsme se před těmi lidmi, které ani neznáme.
Diego
Seděl jsem na pódium, když za mnou přišla Roberta a sedla si vedle mě. Chvíli jsme na sebe koukali a pak jsem se konečně odhodlal a zeptal jsem se jí.
„ Roberto, chtěl jsem se tě na něco zeptat“. Řekl jsem jí a položil jsem jí ruku na její.
„ Na co?“ Zeptala se mě a usmála se.
„ Odjela by jsi semnou do Mexica?“ Řekl jsem jí a v duchu jsem si přál, aby řekla ano.
„ No já nevím a proč?“ Zeptala se mě a dala si vlasy za uchu.
„ Mám tam vybranou práci a přidělí mi i byt tak jsem myslel, že by jsme tam mohli být spolu.“ Odpověděl jsem jí a vytáhl jsem z kapsy klíče.
„ Já myslím, že by to nebyl problém. Vlastně bych byla ráda, že by jsme byli spolu.“ Odpověděla mi a podívala se na klíče, které jsem svíral v ruce.
„ Tak mám pro tebe dárek.“ Řekl jsem jí a dal jí do dlaně klíč.
„ Je to, to co jsi myslím?“ Zeptala se a nádherně se usmála.
„ Je jsou to klíče od mého srdce a od bytu.“ Řekl jsem jí a ona mě najednou objala a potichu mi řekla.
„ Miluji tě Diego a nikdy nepřestanu“. Řekl a políbila mě.
„ Já tě také miluji a budu milovat navždy.“ Odpověděl jsem jí a začali jsme se líbat.
Santos
tak a tohle je poslední den ve škole zažili jsme tu ty nejkrásnější, ale i nejhorší chvíle. Někdy to bylo velmi těžké, ale zvládli jsme to a dostali jsme se až nakonec. Velmi děkujeme všem pedagogům, že nás podporovali a věřili nám, i když to bylo někdy velmi těžký. Těmi to slovy se s Vámi loučíme a doufáme, že ta to škola zůstane tak úžasná i pro další studenty, kteří jsem přijdou po nás.
koment
(sisi, 28. 9. 2011 20:32)