5 kapitola
Roberta
„Mio, vstávej, musíme jít na zkoušku.“ Volala jsem na ni, ale ona se jen otočila na posteli a spala dál. Tak jsem po ní hodila polštář a konečně se na mě podívala.
„Co je, to už je tolik? Nech mě, já chci ještě spát, tak mě na zkoušce omluv.“ Škemrala, ale bylo jí to k ničemu.
„To určitě, okamžitě vstávej a oblíkej se, za deset minut tam máme být.“ Vyhnala jsem jí z postele a sama jsem šla do sprchy. Když jsem se vrátila do pokoje, stála u schodu Vico.
„Ahoj, kde mám svojí postel?“ Zeptala se a v tu chvíli se mi zdálo, že je docela příjemná, až do té doby, než jsem jí ukázala její postel.
„Támhle ta vedle Mii.“ Ukázala jsem jí postel a šla nahoru za Miou.
„To si děláte srandu, myslela jsem, že ta postel bude připravená, na tomhle spát nebudu.“ Syčela na mě a já jsem měla stou chutí jí jednu praštit.
„Prosím, co jsi to řekla prostěradlo a další věci máš v posteli, tak si to udělej sama.“ Oznámila jsem jí s velkým důrazem.
„No tak promiň, já jenom že včera zástupkyně říkali, že mi máme připravit postel.“ Řekla a koukla se na Miu, která šla právě dolu.
„Tak poslouchej, my nejsem žádné služebné, abychom ti připravovali postel.“ Oznámila jí Mia a odcházela ke dveřím.
„Dobře, už to chápu a kam jdete tak brzo, škola dneska není.“ Připomněla nám jako bychom to nevěděli.
„Jdeme zkoušet, a až se vrátíme, tak ať jsou všechny věci na svém místě, jo a ještě něco nešahej mi na postel a na moje věci, které jsou nahoře, jinak si to šeredně odskáčeš.“ Přikázala jí Mia a koukla se na hodinky. Když jsme procházeli kolem tělocvičny, potkali jsme Lupitu se Santosem.
„Ahoj Lupito, půjdeš s námi do zkušebny, nebo tam dorazíš později?“ Zeptala jsem se a usmála jsem se na oba.
„ Ne, půjdu s vámi.“ Odvětila a políbila Santose. Cestou do zkušebny jsme Lupitě vyprávěli, co se nám včera večer a dneska ráno stalo.
„To si děláte srandu, proč jí dali zrovna k vám, vždyť zástupkyně dobře ví, že jí nemáte rády.“ Řekla a zavrtěla hlavou.
„To nevím třeba jí to nedošlo a dala jí do prvního pokoje, kde měla volno.“ Odvětila jí Mia a podívala s na mě.
„A nebo se k nám Vico nacpala schválně a před zástupkyní dělala, jaký nejste kamarádky.“ Vysvětlila jsem jim a popohnala jsem je, abychom nepřišli zase pozdě. Konečně jsme dorazili do zkušebny, kde na nás čekali kluci. Podívala jsem se na Diega, ten se na mě usmál a pak jsem se podívala na Govanniho a on odvrátil pohled, což bylo dost divný, vždycky se na mě hezky usmál a pozdravil. Nechala jsem to být a stoupli jsme si s Miou za mikrofony a chtěli jsme začít zpívat, když do místnosti vstoupila Vico. Usmívala se na Diega a mě, už to začalo štvát tak jsem odstoupila od mikrofonu a šla k ní.
„Co tady děláš?“ Zeptala jsem se jí a koukla se na ostatní.
„Přišla jsem se na Vás podívat, nevěděla jsem, že je to jenom pro zvaný.“ Dělala ze sebe milou holku a přitom jí v krvi teče zlo. Doufala jsem že jí někdo vyhodí, ale nestalo se musela jsem se teda do toho vložit já.
„Promiň Vico, ale zkoušíme nové písničky a nechceme, aby je někdo slyšel dřív, než je zahrajeme na koncertě, tak mohla bys prosím odejít?“ Řekla jsem jí a to mohla být ráda, že jsem byla slušná. Chvíli koukala, pak něco prohodila mezi zuby, ani jí nebylo rozumět a odkráčela pryč ze zkušebny. Otočila jsem se a šla zpátky k mikrofonu a konečně jsme začali zkoušet. Den koncertu už se blížil a my jsme pořád nevěděli, jaký písničky budeme zpívat a do toho všeho začala Mia dělat scény.
„Ale já nemůžu zpívat, kdyby mě viděl otec tak mi to nikdy neodpustí, slíbila jsem mu, že už nikdy zpívat na veřejnosti nebudu.“ Začala nám vysvětlovat a podívala se na mě.
„Mio, poslouchej, já vím, že jsi mu to slíbila, ale když tam nebudeš tak to nemá cenu a můžeme to všichni zabalit, tvůj hlas potřebujeme.“ Řekla jsem jí a podívala se na ostatní, kteří jenom přikyvovali a dávali mi za pravdu.
„Promiňte, prostě to nejde, nemůžu mu to udělat.“ Omlouvala se nám, vzala si tašku a utekla pryč. Chvíli jsme koukali a pak jsem se za ním rozeběhla a volala na ni. Běžela jsem, až do pokoje kde jsem jí konečně dostihla.
„Pane bože co to s tebou je, vím, že jsi svému otci slíbila, že nebudeš zpívat, ale jsi výborná zpěvačka a my tě potřebujeme, jinak to nemá cenu.“ Přemlouvala jsem jí a chtěla jsem se jí podívat do očí, ale pořád ode mě odvracela pohled.
„Roberto, vím, že chcete, abych s vámi zpívala jenže je to těžký vybrat si mezi otce a vámi, potřebuje čas prosím.“ Vysvětlovala mi a já jí nemohla říct ne.
„Dobře, až budeš rozhodnuta tak mi dáš vědět.“ Souhlasila jsem a objala jí a v tu chvíli se otevřeli dveře a mezi nimi stála Vico.
„Ahoj, přišla jsem vám říct, že u vás bydlet nebudu, jelikož vedle u holek je volno a já nechci, aby jste se kvůli mně přetvařovali vím že mě nemáte zrovna dvakrát rády.“ Oznámila nám a mě jí v tu chvíli bylo trochu líto, ale rozhodně mě nenapadlo, abych jí řekla, že tu může zůstat.
„Dobře jak chceš a budeš se stěhovat dneska? Já jenom, že bychom ti pomohli, jestli bys chtěla.“ Nabídla jsem jí a neřekla jsem to kvůli to mu, že bych chtěla aby byla už rychle pryč, ale kvůli to mu, aby byla okamžitě fuč.
„No jestli by to šlo tak až zítra dneska jsem dost unavená, pokud to nevadí.“ Řekla a šla směrem ke sví posteli a sedla si na ní. A v tom se do toho vložila Mia.
„Hele, zítra je ten koncert tak mě napadlo, jestli bys tam nechtěla jít s námi, byla by to něco jako taková rozlučka.“ Pozvala jí Mia a já jsem na ní zůstala jenom zírat. Právě Mia jí měla ráda nejmíň a tet jí zve s námi na koncert, v tom určitě něco bude.
„No, jasně tak zítra.“ Souhlasila, vstala z postele a odcházela pryč z pokoje bylo nám jedno kam kde, když zavřela dveře začali jsme s s Miou radovat a zpívat a bylo nám úplně, ale úplně jedno jestli nás slyšela nebo ne.
Diego
Šel jsem zrovna za Robertou, když jsem potkal Miguela, jak sedí pod schody na odpočívadle. Tak jsem se zastavil a šel rovnou k němu, připadalo mi, že se něco děje.
„Čau, co se děje, že tu tak sedíš sám?“ Zeptal jsem se ho a sedl si vedle něj.
„Nic se neděje, náhodou mám super náladu.“ Odpoví a usměje se od ucha k uchu.
„A co je za příčinou toho, že máš tak super náladu?“ Vyzvídal jsem a připadal jsem si jak holka, která chce slyšet nový drb.
„Řeknu ti to, protože tě beru jako mého bráchu, ale musíš mi slíbit, že to zůstane jenom mezi námi.“ Poprosil mě a mě došlo, že to musí být něco tajného, když okolo toho dělá takoví tajnosti.
„Slibuji, tak co je to.“ Naléhal jsem
„Mia mi včera oznámila, že se semnou chce konečně vyspat.“ Pověděl a mě jenom vyletěli oči.
„Co že, jako že fakt? Tak to je hustý, konečně ses dočkal a co tak najednou nechtěla s tím náhodou počkat?“ Zeptal jsem se a praštil ho do ramene. Podíval se na mě a jako bych ho touhle otázkou nějak zaskočil.
„No asi, už to nemůže vydržet.“ Odpověděl, ale nějak se mi ta odpověď nezdála jako by mi něco tajil, ale nechal jsem to být.
„Tak to jo, hele tak já běžím za Robertou tak se zatím měj.“ Rozloučil jsem se a šel směrem ke schodům.
Lupita
Po zkoušce jsem šla za Santosem, ale nikde jsem ho nezastihla a tak jsem si řekla, že by bylo super, kdybychom šli s holkami nakupovat, jelikož jsme dlouho nikde spolu nebyli. Když jsem došla k pokoji Mii a Roberty, slyšela jsem, jak se tam někdo nahlas směje, položila jsem ucho na dveře, i když se to dělat nemá a slyšela jsem zřetelně Robertu, ale ten druhý hlas nebyl Mii, byl to spíš chlapský hlas. Když jsem poslouchala déle tak mi došlo, že je tam Diego a nedalo mi to a poslouchala jsem dál, když v tom mi někdo šáhl na rameno, strašně jsem se lekla.
„Ježíši Mio, já jsem se lekla, co blbneš.“ Polohlasně jsem na ní zakřičela.
„Co já blbnu, co blbneš ty u našich dveří.“ Zeptala se mě a já nevěděla co říct.
„No, slyšela jsem, že se tam někdo směje a nevěděla, kdo tam je tak jsem to chtěla nejdřív zjistit, než zaklepu.“ Vysvětlila jsem jí a koukla se ke dveřím.
„Normálně tam vlez prosím tě.“ Řekla mi a otevřela dveře. Na posteli seděl Diego s Robertou a prohlíželi si starý fotky. Připadala jsem si blbě, myslela jsem si, že tam dělají něco jiného. Ani si nás nevšimli a bavili se vesele dál. Šla jsem za Miou, která se šla převlíknout.
„Nechtěli byste s Robertou jít nakupovat, nebo se jít aspoň projít dlouho jsme dlouho nebyli.“ Zeptala jsem se jí a prohlížela si její šminky.
„Promiň, já jsem dneska domluvená s Miguelem.“ Omlouvala se, bylo mi to líto, ale domluvila se s ním dřív, než jsem za ní přišla já. Počkala jsem až se převlíkne, což u Mii trvá dost dlouho a mezi tím odešel Diego a já jsem konečně mohla jít za Robertou se jí zeptat.
„Nechtěla bys jít dneska nakupovat, pokud nemáš už něco naplánovaného.“ Zeptala jsem se a koukla se na Miu, jestli už je oblečená samozřejmě, že nebyla.
„Ne nic nemám a půjdu ráda, potřebuji na chvíli vypnout a Mia nejde?“ Zeptala se a šahala po mikině, která ji ležela na zemi u postele.
„Nejde má něco naplánovaného s Miguelem.“ Odvětila jsem jí.
„Tak se sejdeme asi tak za půl hodinky dole v hale jo.“ Řekla mi a šli jsme směrem ke dveřím.
„Jo dobře tak zatím ahoj.“ Rozloučila jsem se a šla do svého pokoje.
Roberta
Potom co odešla Lupita šla jsem za Miou, která se už asi dobrou čtvrt hodinku převlíkala. Došla jsem k ní a zaklepala jí na rameno tak, aby se mě nelekla.
„Tak ty jdeš dneska s Miguelem jo, že ses nepochlubila.“ Zeptala jsem si jí šibalským hlasem a chytla jí za ramena.
„Jo mám a už teď meškám, jenom se navoním a už letím, tak si to s Lupitou užijte zatím ahoj.“ Oznámila mi a rychle spěchala ke dveřím.
„Jo vy si to taky užijte a moc neponocujte.“ Ještě se otočila, podívala se na mě a zakroutila hlavou. A já jsem se začala připravovat do města s Lupitou.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásná, ale trošku mi je líto Vico. :D
Povídka
(Dadusha Dulce, 11. 5. 2011 18:40)Strašne sa teším na ďalšiu stredu! Neviem, či tak dlho vydržím...
Povídka
(Very, 12. 5. 2011 15:50)