6 kapitola
Mia
Když jsem se rozloučila s Robertou přímo jsem utíkala za Miguelem do odpočívací místnosti. Když jsem tam konečně dorazila Miguel, už tam na mě čekal, seděl na gauči a usmíval se na mě. A najednou jsem začala přemýšlet co to vlastně dělám vysvobodil mě až Miguel.
„Tak jsi pojď aspoň sednout nebudeš tam přece stát.“ Vyzval mě a já jsem se konečně rozhoupala. Sedla jsem si a Miguel šel zhasnout a zapálil svíčky, nebylo to sice tak romantický jak jsem si představovala, ale špatný to taky nebylo. Přiblížil se ke mně blíž a dal mi pusu ´, kterou jsem mu opětovala pak jsem se opřela o opěradlo gauče, ale nohy jsem si nechala dole. Miguel si na mě pomalu lehnul a začali jsme se líbat, sundal si kravatu a dal mi jí na krk pak mě líbal na krčku a ruku mi položil na ústa, jelikož jsem vzdychala moc nahlas. A když už mi rozepínal blůzku uslyšeli jsme Gastóna jak jde směrem k nám. Schovali jsme se za gauč, který byl vedle nás, když se otevřeli dveře zastavilo se mi srdce Miguel mě držel usebe a já jsem čekala to nejhorší A konečně jsem slyšela jak se zavírají dveře a mě spadl kámen ze srdce. Vylezli jsme zpoza gauče a pomalu šli ke dveřím Miguel se pdíval jestli je čistý vzduch a rychle jsem utekli pryč.
Roberta
„To je super někam vypadnout a všechno vypustit z hlavy.“ Řekla jsem Lupitě a napila se ice kafe.
„To je škoda, že s námi nešla i Mia.“ Odpověděla a podívala se na tašky plné oblečení, které stáli vedle stolu.
„No určitě má zábavnější program než mi.“ Koukala se na ní a usmála jsem se.
„Jo s Miguelem je to určitě lepší než s námi.“ Odvětila mi a pořád se koukala na ty tašky.
„Proč proboha koukáš pořád na ty tašky?“ Zeptala jsem se jí a musela jsem na ní zamávat, jinak by mi snad ani neodpověděla.
„No já jenom, že toho máme nějak moc normálně máme jenom dvě tašky a tet jich máme pět, moc utrácíme měli by jsme se krotit.“ Připomněla a konečně se koukala taky na mě.
„Hele jednou to snad nevadí když se rozšoupneme a nezapomeň že máme taky něco i pro Miu.“ Taky jsem jí připomněla a znova se napila kafe. A jelikož jsem se vyděsila, když jsem se podívala na hodinky pila jsem rychle ji než obvykle.
„Měli bychom jít je už dost pozdě ať nás nehledají.“ Řekla Lupita a mávla na číšníka, že budeme platit. Když jsme dorazili do pokoje seděla MIa na posteli a byla jakoby v transu. Tak jsem si sedla vedle ní a zamávala jí rukou před obličejem.
„Mio, jsi v pohod?“ Zeptala se jí a položila jí ruku na rameno
„jo jsem, jenom.“ Odpověděla a vzalo si polštář do náručí.
„Co jenom co se stalo.“ Vyzvídala jsem a sebrala jsem jí polštář, aby koukala na mě.
„No byli jsme s Miguelem V odpočívací místnosti a přišel tam Faetón.“ Dostala ze sebe a koukla se na Lupitu, která si sedla naproti ní.
„A co jste dělali.“ Napínavě jsem se ptala.
„No nic schovali jsme se za gauč, aby nás neviděl.“ Oznámila nám.
„Tak to je dobrý, dokážeš si představit, že by vás načapal zrovna v tom nejlepším.“Řekla jsem a usmála jsem se.
„A víš jak jsem se bála, když tam přišel a my jsem se schovali, aby nás nenašel.“ Oznámil nám a v jejich očích jsem uviděla strach i když se už čeho bát.
„To ti věřím a příště jděte jinam.“ Řekla jsem jí a podívala jsem se na Lupitu, která nám usnula na posteli. Tak jsem jí vzbudila.
„Lupito, vstávej.“ Promluvila jsem na opravdu potichu a poklepala jsem jí na rameno.
„Jo promiň jsem nějaká unavená a nějak mi nedošlo, že nejsem u sebe.“ Omlouvala se a pomalu se zvedala a odcházela ke dveřím. Když Lupita odešla tak jsme si s Miou ještě povídali a spát jsme šli pozdě večer a ráno jsme měli brzo vstáva.
Miguel
Nemohl jsem usnout a tak mě napadlo, že půjdu za Miou. Vstal jsme z postele a pomalu se blíži ke dveřím, ale jako na potvoru se vzbudil Govanni.
„Kam jdeš prosím tě tak pozdě?“ Zeptal se a promnul si oči.
„Spi jdu jenom na záchod.“ Zalhal jsem mu a pomalu otevřel dveře, abych nevzbudil ještě další spolubydlící. Konečně jsem došel k Miině pokoji a v tom vylezla z vedlejšího pokoje Vico. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem se schoval za stůl, který byl hned vedle mě. Prošla kolem mě a naštěstí si mě nevšimla. Když vešla na záchod rychle jsem vylezl a šel k Mii. Otevřel jsem pomalu dveře vlezl jsem dovnitř a pomalu je zase zavřel. Procházel jsem kolem Roberty, která se zrovna hýbla zasekl jsem se a čekal co se stane naštěstí spala dál. Došel jsem k Mii kleknul si k posteli a pohladil jí po vlasech. Otočila se a usmála.
„Co tady děláš.“ Zeptala se a chytla mě za ruku.
„Musel jsem tě vidět, aby se mi lépe usínalo.“ Odpověděl jsem a hladil jsem jí po vlasech.
„To je hezký, ale co když tě tu někdo najde budeme mít oba problém.“ Připomněla mi a podívala se ke dveřím.
„Neboj byl jsem opatrný, nikdo mě snad neviděl jenom na chodbě jsem potkal Vico.“ Řekl jsem a čekal jsem rychlou reakci.
„Cože a to říkáš, že jsi byl opatrný tak to máme jasný.“ Zděsila se a sedla si.
„Neboj neviděla mě schoval jsem se za tím stolem co tam máte.“ Ujistil jsem jí a sedl se vedle ní a najednou promluvila ze spaní.
„Diego počkej jenom něco řeknu Govanni a hned jsem u tebe.“ Oznámila nám a spala dál. Začali jsme se tak smát, že mi musela Mia zaspat pusu jinak bych vybouchnul smíchy.
„Potichu jinak nás spolu nachytají .“ Řekla a podívala se na Robertu, která si klidně spala dál. Políbil jsem jí na čelo a šel jsem ke dveřím. Mia se zatím zachumlala do peřin. Když jsem dorazil na pokoj tak se zase probudil Govanni.
„ Kde jsi byl tak dlouho?“ Zeptal se a opět si promnul oči.
„No kde by jsi asi řekl?“ Zeptal jsem se a lehnul jsem si do postele a když jsem zavřel oči viděl jsem před sebou Miu a hned se mi lépe usínalo.
Mia
Ráno, když jsem se probudila vzpomněla jsem si na to jak ke mně Miguel přišel na pokoj a hned jsem měla dobou náladu. Rychle jsem vylezla z postele, oblíkla se a utíkala do třídy, abych viděla Miguela, jenže když jsem do razila do třídy nebyl tam. Celý den jsem přemýšlela kde může být, o škole jsem šla za Diegem.
„Ahoj, nevíš prosím tě kde je Miguel?“ Zeptala jsem se a nakoukla do pokoje jestli tam náhodou není.
„Tak to fakt netuším, promiň.“ Omluvil se a podíval se směrem k posteli kde seděla Roberta a zapínala si košili.
„Ne v pohodě, ahoj Roberto.“ Pozdravila jsem jí a potutelně jsem se usmála.
„Ahoj.“ Odvětila a usmála s také. A tak jsem šla hledat jinde.
Roberta
Potom co Mia odešla jsem dala Diegovi pusu a šla hledat Miguela taky. Hledala jsem ho úplně všude, když jsem došla na hřiště viděla jsem jak Bašton stojí na Miguelem, který dělá kliky. Potom co jich udělala aspoň tak dvacet vstal a chtěla odejít, ale v tu chvíli ho Bašton uděřil do tváře, Miguel se zapotácel a chtěl mu to vrátit, ale Gaston ho shodil na zem a kopl ho do břicha. To jsem už nevydržela a rozběhla se k němu.
„Baštone, chcete vědět jaký to je, když Vás někdo udeří?“ Zeptala jsem s ho a dala mu pěstí. V tu chvíli jsem se rozběhla a utíkala směrem do lesa. A slyšela jsem jak zamnou Miguel Křičí.
„Utíkej Roberto, utíkej.“ Křičel zamnou, ale to já jsem už byla skoro v lese. Utíkala jsem strašně dlouho celou dobu byl Gaston zamnou na okamžik jsem se zastavila, abych nabrala dech a v tu chvíli se přede mnou objevil Gaston a trčil mě na zem.
„Tak už tě mám.“ Řekla a začal se na mě sápat naštěstí v tu chvíli s tam objevil Diego s Miguelem a strhli ho ze mě.
„Nechtě jí na pokoji je Vám to jasný?“ Oznámil mu Miguel a strčil ho do ramene. Já jsem mezi tím vstala a chytla se Diega, který se do toho vložil také.
„Ještě jednou se tohle stane a já přísahám, že Vás zabiji je Vám to jasný.“ Oznámil mu a chytil mě kolem pasu.
„To si ještě vyřídíme Roberto.“ Řekl Gaston a odcházel pryč. Chvíli jsme tam stáli a počkali než úplně zajde.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se mě Miguel a pohladil mě po rameni.
„Jo jsem jenom jsem se strašně lekla.“ Odpověděla jsem a chytla Diega za ruku. Poté co jsem došli do školy jsem všechno řekla Mii a ta jenom koukla.
„To si děláš srandu, ale moc děkuji, že jsi se Miguele zastala jsi opravdu dobrá kamarádka.“ Řeka a mě málem vytryskli slzy.
„To je v pohodě, přece bych ho nenechala, aby ho mlátil.“ Odvětila jsem a šla si lehnout jinak bych se asi sloužila. Mia šla ještě za Miguelem a já jsem mezi tím pomalu usínala ve strachu z Gastona, normálně bych to přešla a byla v klidu, ale to jak se na mě podíval to bylo děsivé.
Komentáře
Přehled komentářů
Je to super, těším se na pokračování! :)
Poviedka
(Dadusha Dulce, 19. 5. 2011 14:25)Skvelé....neviem, či veru vydržím do ďalšej stredy :-)
Re: Poviedka
(winky, 21. 5. 2011 8:02)jsem moc ráda, že se Vám to líbí, ale bohužel nemám tet moc času na psaní, ale nebojte se budu se snažit :)
Povídka
(Very, 22. 5. 2011 17:08)