2.kapitola
Jimena
Když jsem ráno vstala vyběhla jsem na terasu a dívala jsem se jestli někde neuvidím ty krásný kluky jak pracují v tričku na zahradě. Bohužel nikdo tam nebyl a tak jsem se zklamaná vrátila do pokoje a ještě jsem si na chvíli lehla.
„ Jak to, že už jsi vzhůru?“ Zeptala se mě Sarita a podívala se na stolek, který stál n stolku vedle její postele.
„ Ale nemůžu už usnout.“ Řekla jsem jí a pořád jsem čekala, že uslyším na zahradě nějaké hlasy.
„ Že ty taky čekáš na ty kluky, abys s zase mohla promenádovat na terase polonahá.“ Řekla mi a vyletěla z postel jako čertík z krabičky a běžela se podívat na terasu.
„ A i kdyby tak co je to moje věc.“ Odsekla jsem jí a zachumlala jsem se do postele, abych jí nemusela poslouchat.
„ No jasný ty se prostě nezměníš budeš pořád stejná.“ Křičela na mě a tím vzbudila Normu, která doteď v klidu spala.
„ Co tady na sebe křičíte?“ Zeptala se a odívala se na Saritu, která celá červená nemohla popadnout dech.
„ No jen se pochlub Jimeno.“ Řekla Sarita a naštvaně odešla do koupelny.
„ Pane bože co jsi provedla tak hrozného, že jí to tak naštvalo?“ Zeptala se mě a promnula si oči.
„ Šla jsem na terasu a koukala na zahradu jestli tam nejsou ty kluci.“ Odpověděla jsem jí a dál jsem zůstala zachumlaná v posteli.
Juan
Ráno mě čekala ta nejhorší práce ze všech, musel jsem probudit Oscara a Fanca, kteří vždy mají tvrdé spaní a jsou dost nepříjemný, když je někdo budí před polednem.
„ Franco, Oscare vstávejte.“ Křičel jsem na ně, ale mohlo mě hned napadnout, že to bude k ničemu. A tak jsem musel přejít k drastičtější metodě.
„ Oscare, Franco.“ Zakřičel jsem znovu a polil je ledovou vodou, protože jsem věděla, že tohle jediné na ně funguje.
„ Co blbneš jsi normální to nás nemůžeš budit trošku něžněji?“ Zeptala se mě no spíš na mě křičel Oscar a sundával si kalhoty, které byli samozřejmě úplně mokré.
„ Ne nemůžu, protože vás jinak z postele nedostanu a i kdybych vás budili něžněji tak to bude trvat dlouho tohle je snadný a rychlí.“ Vysvětli jsem jim a odnášel jsem kbelík zpátky do koupelny.
„ Já si na tohle prostě nikdy nezvyknu jednou mě trefí šlak.“ Nadával Franco,když za mnou šel do koupelny.
„ Jo bráško, když chceš peníze tak musíš jít do práce, ale pokud nechce tak mi to příště řekni a já tě budit nebudu.“ Nabídl jsem mu, ale on se jen ironicky usmál a zavřel dveře.
Eva (služebna v domě Elizondovích)
Ráno když jsem vstala šla jsem rychle prostřít a připravit snídani na stůl, aby se paní Gabriela (matka Sarity, Jimeny a Normy) nezlobila. Postavila jsem na stůl poslední šálek s kávou, když v tom jsem ze sebou uslyšel paní Gabrielu.
„ Dobré ráno paní Gabrielo jak jste se vyspala?“ Zeptala jsem se jí a odsunula jí židli.
„ Dobré ráno Evo no docela dobře, ale ty koně mě jednou přivedou do blázince. A už jsem Vám jednou řekla, že mi nemusíme odsunovat židli jako bych byla nějaká královna.“ Odpověděla mi a usmála se.
„ Dobře pro příště si to budu pamatovat a s těmi koňmi něco udělám.“ Řekla jsem jí a jenom jsem kývla hlavou.
Sarita
Když jsem šla po schodech dolů všimla jsem si, že mama už je vzhůru a doufala jsem, že se dobře vyspala.
„ Dobré ráno mama jako jsi měla noc?“ Zeptala jsem se jí, ale bylo na ní vidět, že asi moc dobře ne.
„ Dobré ráno no moc dobře ne ty koně jsou příšerný.“ Odvětila mi a sáhla si pro pečivo, které jako vždy bylo křupavé a teplé.
„ Tak to tě chápu, že ti není moc do řeči, ale chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi nějak nemohla domluvit Jimeně, aby se trošku zklidnila, když vidí kluky?“ Zeptala jsem se jí a koukla jsem se ke schodům kde stála Jimena a mě bylo jasný, že mě slyšela.
„ Jimeno ty nebudeš jíst?“ Zeptala se jí mama a upila ze šálku.
„ Ne nějak mě přešla chuť.“ Odpověděla a šla zpátky do pokoje.
„ Měla by jsi za ní jít.“ Řekla mi mama a hodila hlavou směrem za Jimenou a já jsem jenom kývla hlavou a utíkala jsem do pokoje, abych se jí omluvila.
„ Jimeno promiň nechtěla jsem se tě nějak dotknout jenom mi to trochu vadí.“ Řekla jsem jí a sedla jsem si na postel k Normě.
„ Víš mě nevadí, že jsi to řekla ale komu jsi to řekla.“ Odpověděla mi a sedla si na židli k zrcadlu.
„ Já vím moc se ti omlouvám zlobíš se ještě na mě.“ Zeptala jsem se jí o koukla jsem se na ní s vím smutným pohledem.
„ Ne je to vlastně jedno.“ Odpověděla mi a usmála se a já věděla, že je to už v pohodě.
Oscar
Po příjezdu na haciendu jsme zjistili , že něco není v pořádku. Na cestě k zahradě stálo auto, které tam nemělo být a tak jsme se šli zeptat do domu. Zaklepal jsem na dveře a přišla otevřít krásná dívka s černými vlasy a s nádhernýma hnědýma očima a já najedenou nebyl schopen říct ani hlásku.
„ Dobrý den mohla by jste nám říct co tam dělá to auto?“ Zeptal se Juan, protože mu došlo, že já nic neřeknu.
„ Dobrý den já se zeptat matky, počkejte tady.“ Odpověděla a přivřela dveře.
„ Ta je nádherná všimli jste si?“ Řekl jsem a opřel jsem se o stěnu. Kluci se na mě jenom podívali a dali oči v sloup.
Jimena
„ Mama před dveřmi stojí ti tři kluci a chtějí vědět co to tam stojí za auto.“ Řekla jsem matce a usmála jsem se.
„ Jo málem bych zapomněla hned jim to jdu vysvětlit.“ Odpověděla a pomalu vstávala od stolu.
„ Ne nemusíš stačí, když mi to řekneš a já jim to ráda vyřídím.“ Nabídla jsem jí a utíkala jsem k ní.
„ To určitě ty jdi nahoru já jím to řeknu sama.“ Odpověděla mi a strkala mě ke schodům a měla bylo jasný, že odmlouvat nemá cenu a tak jsem aspoň zůstala stát na schodech, abych aspoň na chvíli uviděla toho krásného kluka, který stál proti mně, když jsem otevřela dveře.
Oscar
„ Dobrý den pánové to auto co tam stojí je od stavitelů, kteří Vám přivezli materiál.“ Odpověděla paní domů, ale já jsem jí moc nevnímal, jelikož jsem si všiml té krásné dívky co nám otevřela jak stojí na schodech a dívá se na mě.
„ Děkujeme a omlouváme se, že jsem Vás obtěžovali.“ Odpověděl Juan, protože si zase všiml, že já vůbec nevnímám a tak mě chytil za rameno a strkal mě od dveří,
„ Ne to je v pořádku jsem ráda, že se o to tak zajímáte, kdyby jste cokoliv potřebovali tak řekněte naší služebné Evě a ta Vám vše zařídí. Nashledanou.“ Odvětila a zavřela dveře.
„ Bože všimli jste si jak ta dívka je krásná? Musím zjistit její jméno.“ Řekl jsem klukům a pořád jsem se díval směrem ke dveřím jako bych čekal, že ještě jednou vyleze.
„ Jo je nám to jasné, ale na tu si nech zajít chuť ta není pro tebe.“ Řekl mi Juan a bouchl mě po zádech.
„ To nevím jako proč podle mě se jí taky líbím.“ Odvětil jsme mu a narovnal jsem si klobouk.
„ No třeba proto, že je to dcera naší zaměstnavatelky a ty nemají rádi, když se jejich dcery zahazují se zaměstnanci.“ Namítl Juan a já už radši nic neříkal nechtěla jsem se sním hádat.
Jimena
Když matka zavřela dveře vyběhla jsem do patra a rychle do pokoje. Cestou jsem narazila do Evy a tak mi to nedalo a musela jsem se jí zeptat jestli nevím jak se ti kluci jmenují.
„ Evo prosím tě nevíš jak se ti tři kluci co u nás pracují jmenují?“ Zeptala jsem se jí podala jí košili, kterou jsem jí zchodila při nárazu.
„ Vím ten černovlasí a kudrnatý je Juan, ten co má uhrančivé a neodolatelná pohled je Oscar no a ten poslední nejmladší je Franco, jo a jsou to bratři. A proč tě to zajímá?“ Odpověděla mi a usmála se.
„ No měli by jsme vědět jak se jmenují naší zaměstnanci.“ Řekla jsem jí a rychle jsem utíkala do pokoje abych to řekla holkám.
„ Holky už vím jak se jmenují ti tři bratři.“ Zakřičela jsem v pokoj až se Norma lekla.
„ A jak?“ Zeptala se Norma a usmála se na Saritě bylo vidět, že jí to asi moc nezajímá.
„ Tak pojďte na balkón. Ten kudrnatý je Juan, ten co má ten klobouk je Oscar no a ten co sedí je Franco.“ Oznámila jsem jim a byla jsem moc šťastná, že to vím jako první.
„ A kdo ti to řekl? A, který se líbí tobě?“ Zeptala se mě Norma a pořádně si prohlédla všechny tři bratry.
„ Řekla mi to Eva a líbí se Oscar a tobě?“ Zeptala jsem se jí zase já, abych věděla jestli se jí nelíbí ten sami.
„ Juan je moc pěkný a svalnatý podívej se na ty ruce.“ Řekla mi a usmála se.
„ A co ty Sarito kdo se tobě líbí.“ Zeptala jsem se jí a věděla jsem co mi řekne, že jí to nezajímá, ale Sarita mile překvapila nás obě.
„ Mě se líbí Franco je roztomilí a má nádherný usměv.“ Odvětila a dál se dívala dolů na zahradu.
„ Cože? Tobě se někdo líbí? Nesmyslím to špatně jenom mě to překvapilo je to samozřejmě dobře a jsem ráda.“ Řekla jsem jí a dala jí pusu na tvář.
„ No tak zas to nebudeme přehánět a půjdeme už dovnitř.“ Řekla a zatáhla mě za ruku.
Norma
Když jsme zašli do pokoje uslyšeli jsme jak na nás volá Eva, že je hotová večeře a ať jdeme dolů a tak jsme si vzala jenom svetr a utíkali jsme dolů a tam nás čekalo možná mile překvapení. Když jsem došli ke stolu seděli tam všichni tři bratří a smáli s na nás.
„ Co kdyby jste se posadili.“ Řekla nám mama a ukázala nám rukou jako by jsme nevěděli kam si máme sednout.
„ Dobrý večer.“ Pozdravila jsem a sedla jsem si zrovna naproti Juanovi, který ještě ani neví, že vím jak se jmenuje.
„ Dobrý večer.“ Řekli všichni tři a vstali což bylo velmi milé. Pak nastala chvíli ta trpná minuta ticha až konečně začala mluvit mama.
„ Pozvala jsem pány, aby se s námi najedli a přespali tu dneska přijeli pozdě tak ať nemusejí jezdit ve tmě tak daleko doufám, že vám to nevadí.“ Zeptala se nás a upila za sklenky s vínem.
„ Samozřejmě, že ne.“ Odvětila jsem a usmála jsem se na Juana.
„ Málem bych zapomněla pánové to jsou moje dcery Norma, Jimena a Sarita.“ Řekla mama a všichni jsme vstali, abychom si potřásli rukou.
„ Těší nás já jsem Juan a tohle jsou mojí bratři Oscar a Franco.“ Odvětil a podal mi ruku a najednou mě projel takoví krásný pocit a dala bych ruku do ohně za to, že Juan to určitě ucítil taky.
„ Tak jestli jste všichni dojedli tak Vás Eva dovede do vašich pokojů.“ Řekla mama a mávla na Evu.
„ Tak dobrou noc.“ Popřáli jsem klukům a šli jsem do pokoje.
„ Dobrou.“ Uslyšeli jsme za sebou a tak jsme se aspoň všechny otočili a usmáli si.
„ Holky já se tak těším na ráno až je uvidím.“ Řekla do ticha Jimena a brala si na sebe svojí nejlepší saténovou košilku.
„ Nám je to jasný.“ Odvětila Sarita a zachumlala se do postele. Já jsem nic neříkala byla jsem totiž zasněná a pořád jsem si představovala Juanovu tvář.