3.kapitola
Sarita
Nemohla jsem se dočkat rána až půjdu na snídani a uvidím Franca. Ležela jsem v posteli a koukala na sluneční paprsky, které prosvítali skrz záclony. Jenže čekání mi přišlo nekonečné a tak jsem vstala z postele a šla do jídelny, ale to jsem ještě netušila jaké překvapení mě čeká na chodbě.
„ Dobré ráno.“ Řekl Franco, který stál na chodbě a měl na sobě jenom kalhoty a já se nemohla vynadívat na jeho nádherné a vypracované tělo.
„ Dobré ráno jak jsi se vyspal?“ Zeptala jsem se ho a zakryla jsem si županem horní část těla, jelikož jsem na sobě měla jenom tílko, které dost ukazovalo moje bujná ňadra.
„ No rána většinou rád nemám, ale tohle ráno se mi moc líbí.“ Řekl a podíval se na moje nohy, které mi župan už nezakryl.
„ Mě se moje ráno také moc líbí.“ Odpověděla jsem mu a podívala jsem se ke schodům kde stála Eva a vypadalo to jakoby chtěla něco říct.
„ Co pak se děje Evo?“ Zeptala jsem se jí a kývla jsem hlavou směrem nahoru.
„ Máte jít na snídani.“ Odpověděla mi a pomalu šla zase do jídelny.
„ Jo už jdu.“ Řekla jsem a šla za ní.
„ Já hned přijdu.“ Řekl mi Franco a šel do koupelny.
Norma
Když jsem se ráno vzbudila všimla jsem si, že Sarita není v posteli a vážně mě zajímalo co jí tak brzo dostalo z postele.
„ Dobré ráno, nevíš kde je Sarita?“ Zeptala jsem se Jimeny, která seděla u zrcadla a pečlivě jsi roztírala krém na obličej.
„ Ahoj, nevím když jsem se vzbudila byla už pryč.“ Odpověděla mi a dál se koukala do zrcadla. A tak jsem se upravila a sešla dolu do jídelny kde už seděli Juan s Francem a Saritou. A mě došlo proč Sarita tak ráno spěchala.
„ Dobré ráno.“ Řekl jsem a usmála se na Juana.
„ Dobré ráno.“ Odpověděl mi Juan a opravdu nádherně se usmál.
Jimena
Jako vždy jsem v pokoji zůstala poslední a tak jsem na sebe hodila župan a vyběhla na chodbu. A jak jsem zavírala dveře prudce jsem se otočila a narazila do Oskara.
„ Je promiň.“ Řekla jsem mu a usmála jsem se.
„ To je dobrý.“ Odpověděl mi a podíval se na moje tělo, které zakrývala jen saténová, krátká košilka a slabí župánek.
„ Nebouchla jsem tě moc?“ Zeptala jsem se ho a podívala se na jeho vypracované a opálené tělo.
„ Ne, od tebe bych se nechala mlátit pořád.“ Odpověděl mi a mě najednou došlo, že mě drží v náručí a tak jsem se od něj odtáhla a on mi prsty přej přes boky a mě najednou naskočila husí kůže.
„ Já už musím jít.“ Řekla jsem mu, a když jsem odcházela tak jsem mu prstem lehce přejela přes boky a s jistotou vím, že mu také naskočila husí kůže.
Norma
Po vydatné snídani jsme jeli s Evou do města koupit nějaké ovoce a koření. Došli jsme ke stánku s kořením, když k nám přišli tři holky a začali se s námi bavit.
„ Ahoj mohla bych se zeptat jestli u vás na haciendě pracují bratři Reyesovi?“ Zeptala se nás jedna z těch holek a přičichla jsi k jednomu sáčku s kořením.
„ Ahoj pracují a proč se ptáte?“ Zeptala jsem se jí a pořádně jsem se jí prohlédla.
„ No víš včera nepřišli domů tak jme měli strach.“ Odpověděla a usmála se na holku, která stála vedle ní.
„ Vy jste jejich příbuzný?“ Zeptala se Sarita a položila tašku s nákupem na zem.
„ No něco takového jsme jejich přítelkyně.“ Řekla jedna z nich a usmála se na Jimenu.
„ Aha no nebojte se jsou v pořádku.“ Ujistila jsem je a otočila se na Jimenu, která šla směrem k autu.
„ Tak to jsme rádi a pozdravujte je prosím.“ Odpověděla a vzala jsi jeden pytlík s kořením. Ani jsme se s nimi nerozloučili a rychle jsme šli do auta.
Jimena
Poté co jsme dojeli na haciendu všimli jsme si, že před domem stojí kluci a tak jsme vystoupili z auta a prošli kolem nich, ale prostě jsme se je ignorovali. Došli jsme do pokoje a sedli jsme si na postel, když v tom najednou přiběhla udýchaná Eva.
„ Děvčata na zahradě na vás čekají ti bratři a chtějí s vámi mluvit.“ Oznámila nám a odešla. Vylezli jsme teda na balkón a podívali se dolu kde všichni stáli.
„Ahoj můžete nám říct proč se s námi nebavíte?“ Zeptal se Oscar a usmál se. V tom se Norma se Saritou otočili a odešli dovnitř a já tam zůstala sama a taky jsem chtěla odejít, když v tom na mě zakřičel Oscar.
„ Jimeno počkej aspoň ty nám vysvětli co se stalo.“ Zavolal na mě a sundal si klobouk.
„ Ve městě jsme potkali vaše přítelkyně a měli o vás strach.“ Odpověděla jsem mu a prohrábla jsem si vlasy.
„ Počkej a jak vypadali?“ Zeptal se Juan a podíval se na Franca.
„ Jedna byla černovlasá a ty dvě byli hnědovlásky.“ Odpověděla jsem a podívala se na Oscara a připadalo m, že vůbec neví o čem mluvím.
„ Jasně tak to naše přítelkyně nejsou to jenom oni jsi to myslí. Věř nám.“ Ujišťoval mě Juan a mě bylo jasný, že nelžou. Protože já poznám, když někdo lže a na nich jsem poznala, že nelžou. Ale nic jsem neřekla jen jsem se otočila a šla jsem to říct holkám. Když jsem jim řekla jak to je viděla jsem, že Norma jim věří, ale bohužel Sarita o tom nechtěla nic slyšet.
Gabriela
Seděla jsem u stolu v jídelně, ale nikdo pořád nešel k obědu a tak jsem šla za Evou do kuchyně.
„ Evo prosím tě kde jsou děvčata?“ Zeptala jsem se jí a podívala jsem se co dobrého bude dneska k obědu.
„ Jsou v pokoji a nechtějí jíst.“ Odpověděla mi a položila utěrku na dřevěný stůl.
„ Dobře tak dneska budu jíst jen s Juanem, Oscarem a Francem.“ Řekla jsem jí a lžičkou, která ležela na stole jsem ochutnala omáčku, která se vařila na plotně.
„ Samozřejmě mám je zavolat?“ Zeptala se a šla směrem k zadním dveřím na zahradu.
Juan
„ Dobrý den.“ Řekl jsem, když jsme vešli do jídelny kde, ale seděla jenom paní Gabriela.
„ Dobrý den hoši. Posaďte se.“ Řekla nám a usmála se.
„ Kde jsou děvčata?“ Zeptal jsem se a podíval se na prázdné židle před námi.
„ Nebudou dneska obědvat není jim dobře.“ Odpověděla nám a podávala Evě talíř.
„ Aha tak doufám, že jim budu brzo dobře.“ Řekl jsem jí a podíval jsem se směrem ke schodům kde se najednou objevili všechny tři slečny a šli směrem k nám.
„ Dobrý den.“ Řekla Sarita a sedla si ke stolu.
„ Ahoj.“ Řekl Franco, ale Sarita se na něj ani nepodívala. Celou dobu než jsme dojedli bylo hrobové ticho nikdo neřekl ani slovo.
Jimena
Už jsem nevydržela sedět v pokoji a užírat se nudou jak holky a tak jsem se šla podívat na zahradu. Chtěla jsem totiž vidět Oscara a potkala jsem ho zrovna, když šel do komory s nářadím a tak jsem šla za ním.
„ Ahoj co tady děláš?“ Zeptala jsem se ho a pomalu zavřela dveře.
„ Ahoj jdu jsem pro nějaké sekery. Nevíš náhodou kde jsou?“ Zeptal se mě a opřel se rukou o pracovní stůl.
„ Náhodou vím tamhle na té polici.“ Řekla mu a ukázala jsem prstem.
„ Díky a co tady děláš ty?“ Zeptal se mě a usmál se.
„ Šla jsem za tebou.“ Řekla jsem mu a přiblížila se k němu tak blízko, že jsme měli ústa nebezpečně u sebe což byl můj záměr. Chvíli jsme na sebe koukali a pak mě Oscar chytil jednou rukou kolem pasu a druhou mi dal na tvář a začali jsme se vášnivě líbat. Pak mě začal líbat na krku a já mu jeho polibky opětovala. Najednou mi začal vytahovat triko, ale já jsem ho zastavila.
„ Počkej dneska ne a hlavně ne tady.“ Řekla jsem mu a stáhla jsem si triko.
„ A kdy teda.“ Řekl a znovu mi začal líbat krk.
„ Až budu vědět, že to myslíš vážně.“ Odpověděla jsem mu a dala mu pusu na tvář a odcházela jsem ven. Ještě jsem se, ale otočila a usmála se. Poté co jsem přišla do pokoje lehla jsem si na postel a se zavřenýma očima jsem si přehrávala tu krásnou chvíli a doufala, že příště to bude pokračovat.
Franco
Seděli jsme s Juanem na lešení, které stálo u staré zdi, kterou jsme renovovali a čekali na Oscara až donese sekery, abychom mohli pokácet starý strom, který nám stál v cestě.
„ Pane bože, kde je tak dlouho?“ Zeptal jsem se Juana, který se díval na hodinky.
„ Já nevím třeba je nemůže najít.“ Řekl mi a usmál se.
„ No mě to moc k smíchu není už před půl hodinou jsme měli být na cestě domů.“ Řekl jsem mu a podíval jsem se směrem ke komoře.
„ Jen ho nech, když mu to bude trvat déle možná nás tady zase nechají přespat.“ Odpověděl mi a šťouchl mě do ramene.
„ Jo to určitě vždyť se Sarita se mnou ani nebaví tak co bych tu dělal.“ Namítl jsem a seskočil jsem z lešení.
„ No právě mohl by jsi jí to všechno vysvětlit.“ Řekl a hodil po mě klobouk.
„ No konečně kde jsi byl takovou dobu?“ Křičel jsem na Oscara, který si šel spokojeně k nám.
„ Co šílíš byl jsem v komoře.“ Řekl mi a položil sekery na zem.
„ Jo takovou dobu a sám jsi tam hledal sekery.“ Odpověděl jsem mu a vzal si sekeru.
„ A kdo řekl, že jsem tam byl sám?“ Řekl a usmál se na Juana.
„ A kdo tam teda s tebou byl.“ Zeptal se ho Juan a podíval se na mě.
„ Přišla tam za mnou Jimena.“ Řekl nám a zastrčil jsi palce za pásek.
„ A co bylo něco, když ti to tak dlouho trvalo.“ Zeptal jsem se ho jen proto, že jsem věděl, že se rád vychloubá jinak mě to nezajímalo.
„ No jenom líbání dál mě nepustila prý až to budu myslet vážně.“ Odpověděla nám a bylo vidět, že ho to naštvalo.
„ No tak aspoň jeden z nás se dostal dál než jen k pozdravu.“ Namítl Juan a šel směrem ke stromu. Když se nám konečně povedlo ten strom pokácet začali jsem pomalu stavět zeď, ale počasí nám nějak nepřálo a začalo strašně pršet.
Eva
„ Hoši pojďte dovnitř ať nejste nemocní.“ Zakřičela jsem na ně a bylo na nich vidět, že jsou rádi, že můžou do tepla.
„ Děkujeme Evo jste naše zachránkyně.“ Řekl mi Franco a sedl si na dřevěnou lavici vedle topení.
„ Nemáte zač přece vás nenechám v tom dešti.“ Řekla jsem a podala jim ručníky.
„ A nebude to vadit paní Gabriele nebo slečnám?“ Zeptal se Juan a ručníkem si sušila vlasy.
„ Ne paní Gabriela jsi šla lehnout a děvčata jsou nejspíš na vyjížďce.“ Odpověděla jsem jim a usmála se.
„ Aha a kam takhle slečny jezdí?“ Zeptal se Franco a opřel se zády o topení.
„ Většinou do údolí a pak se jedou podívat na stáda.“ Řekla jsem jim a podávala jim horký čas.
„ Tak mi už půjdeme přestává pršet a moc děkujeme za čas a ručníky.“ Poděkovali a odcházeli zpátky do práce.
Sarita
Poté co Jimena přišla do pokoje šli jsme si vyjet s koňmi do údolí a možná se podívat na zaměstnance.
„ Je nádherné zase sedět na koňským hřbetě.“ Řekla jsem a usmála se na Normu.
„ Jo to máš pravdu, ale sedět na jiným koni by taky nemuselo být špatný.“ Řekla Jimena a potutelně se usmála.
„ No tak Jimeno na co ty zase hned nemyslíš.“ Řekla jí Norma a kroutila hlavou.
„ No co jako by jste to neznali.“ Odpověděla Jimena a pobídla koně do klusu. Cesta byla jako vždy nádherná, když jsme se vraceli zpátky tak jsme si všimli, že se u stáda ovcí něco děje a tak jsme to jeli zkontrolovat.
„ Jimeno co se tam děje?“ Křičela jsem na ní a seskočila z koně.
„ Mám dojem , že tu byl kuna pár Ovci je mrtvých.“ Odpověděla mi a v tu chvíli se její kůň splašil a shodil jí ze sedla.
„ Pane bože Jimeno je to něco.“ Křičela Norma a utíkali jsme za ní.
„ Jimeno no tak mluv s námi.“ Křičela jsem na ní, ale nereagovala a tak jsme vzala jejího koně a Norma si jí vzala k sobě a jeli jsme rychle domů. Když jsme dorazili hned u vchodu jsem křičela na matku.
„ Mami, Mami prosím tě pojď nám pomoct.“ Křičela jsem a běžela ke dveřím.
„ Co se stalo, že tak křičíš?“ Zeptala se a chytla mě za rameno.
„ Byli jsme se podívat na stádo a něco vyděsilo koně Jimeny a ona spadla.“ Řekla jsem jí a táhla jí k Normě, která držela Jimenu před sebou.
„ Pane bože, Oscare, Oscare.“ Volala a koukala na cestu k zahradě.
„ Co se děje paní Gabrielo?“ Zeptal se a sundával jsi klobouk.
„ Rychle pojďte jsem Jimena měla úraz odnesete jí do pokoje.“ Křičela na něj a ukazovala mu rukou nahoru na hřbet koně.
„ Ježíši jistě.“ Řekl a rychle běžel k nám.
„ Na vezmi jí, ale pomalu.“ Říkala mu Norma a strašně brečela.
„ Normo nebreč a zavolej doktora.“ Řekla jí mama a utíkala za Oscarem. Když Oscar do nesl Jimenu do pokoje přiběhla Norma a oznámila nám, že doktor je už na cestě. Sedli jsme si k ní a pořád na ní mluvili mezi tím Oscar šel na chodu kde jsi sedl do křesla a čekal s námi na doktora. Asi tak za čtvrt hodinky přijel doktor, vyběhli jsme na chodbu a čekali až přijde nahoru.
„ Dobrý den tak kde jí máte.“ Řekl a sundal si dlouhý kabát.
„ Tady pane doktore.“ Řekla jsem mu a ukázala rukou do pokoje.
„ Dobře počkejte tady hned přijdu.“ Řekl nám a tak jsme si sedli na sedačku a čekali. Mezi tím přišla i mama.
„ Tak co už vám něco doktor řekl?“ Zeptala se a podívala se ke dveřím kde stál doktor.
„ Dobrý den paní Gabrielo, Jimena je v pořádku jenom má malí otřes mozku dal jsem jí nějaké prášky na bolest a za chvíli se probere. A doporučuji žádné těžké práce a málo se nervovat.“ Řekl nám a mě se tak ulevilo, že to není nic vážnějšího.
„ Díky bohu moc děkujeme.“ Řekla mu mama a šla ho vyprovodit mi jsme mezi tím šli za Jimenou.
„ Ahoj Jimeno vnímáš nás?“ Zeptala se jí Norma a dala jí pusu na čelo.
„ Jo. Co jse mi stalo?“ Zeptala se Jimena a dala jsi ruku na čelo.
„ Spadla jsi z koně.“ Řekla jsem jí a usmála jsem se.
„ A co tady dělá Oscar?“ Zeptala se a usmála se.
„ On tě donesl do pokoje.“ Odpověděla jsem jí a dala jí pusu na ruku.
„ Díky Oscare.“ Poděkovala mu a bylo na ní vidět, že je dost unavená.
„ Tak mi tě necháme sát.“ Řekla jsem jí a pomalu jsme všichni odcházeli na chodbu. S Normou jsme si sedli na gauč a Oscar do křesla.
„ Sarito mohl bych ti něco říct?“ Zeptala se mě a vstal z křesla.
„ Jistě o co jde.“ Řekl jsem mu a usmála se.
„ Promluv si s Francem o tom co se stalo.“ Řekl mi a odcházel ke schodům a já nebyla schopná mu nic odpovědět jen jsem kývla hlavou.