6.kapitola
Norma
Když jsme se konečně oblékli do šatů šla jsem se podívat z balkónu jak to zatím vypadá dole na zahradě kde se slavnost koná.
„ Pane bože to je lidí.“ Oznámila jsem holkám a jen jsem vykulila oči.
„ No co by jsi chtěla, když něco pořádá naše mamá tak je to vždycky něco extra.“ Vysvětlila mi Sarita a rvala se do svých neoblíbenějších bot.
„ A sakra.“ Řekla jsem a pomalu jsem zacházela zpátky do pokoje.
„ Co se stalo? Uviděla jsi smrt.“ Zeptala se mě Jimena a usmála se.
„ Ne něco horšího Fernanda.“ Odpověděla jsem a sedla jsi na židli.
„ Tak už je tady. Jen doufám, že to kluci stihnou jinak tam budeme muset jít sami a to nebude zrovna dobrý.“ Oznámila nám Sarita a přitom se prohlížela v zrcadle,
„ Už vidím jak by jsme tam přišli sami ke mně by se hned nahrnul Fernando a k vám děvčata, některý z těch nudných kluků, kteří nemluvím o ničem jiným než o tom jak jim to jde ve firmě a na farmě atd.“ Připomněla jsem jim a šla jsem k druhému oknu co vedlo před hlavní vchod jestli už náhodou nepřijeli kluci, ale bohužel nic.
„ Já to vidím bledě holky ti nepřijedou.“ Řekla Sarita a lehla jsi na postel.
„ Ticho buď určitě dorazí to by nám snad neudělali.“ Odpověděla jsem jí, ale v hlouby duše jsem si tak jistá nebyla.
„ Děvčata už by jste měli jít dolu. Matka už se po vás shání.“ Oznámila nám Eva a usmála se.
„ Evo nemůžeme ještě nepřišli kluci.“ Oznámila jsem jí a sedla jsi zpátky na židli.
„ Jak to, že čekají na vás v hale a jsou celí nedočkaví.“ Řekla nám a znovu se usmála.
„ Cože tak to rychle pojďme.“ Vykřikla jsem a všechny jsme vyběhli ze dveří až jsme málem Evu porazili. Když jsme scházeli schody dolu uviděla jsem kluky jak tam všichni tři postávají a jen zírají. Bože a jak jim to slušelo hned to byli jiný kluci než co pracují u nás.
„ Ahoj lásko.“ Řekl mi Juan a pevně mě objal.
„ Ahoj.“ Odpověděla jsem mu a dal mu pusu.
„ Jsi překrásná, na to plese budeš jen zářit.“ Řekl mi a políbil mě na tvář.
„ Děkuji ti ty taky vypadáš dobře.“ Odvětila jsem mu a usmála se.
„ Tak už by jsme mohli jít ať na nás už nečekají.“ Řekla Sarita a všichni jsme vyšli k zadním dveřím, které vedou na zahradu. Když jsme jimi prošli podívala jsem se na všechny ty lidi co na nás tak zírají, a abych pravdu řekla docela se mi to líbilo, ale na druhou stranu jsem byla ráda, když jsme došli k mama.
„ Děvčata moc ván to sluší a Vám taky pánové.“ Řekla nám mama a podala nám skleničky se šampaňským.
„ Děkujeme paní Gabrielo. Vy vypadáte taky velice dobře.“ Odvětil Juan a podal mi skleničku.
„ Děkuji Juane.“ Řekla mama a usmála se.
„ ehmm.“ Ozvalo se vedle mama Fernando, jelikož mu vadilo, že ještě dosud nebyl představen.
„ A omluvte mě málem bych zapomněla pánové tohle je pan Fernando náš dobrý přítel. Fernando tohle jsou bratři Reyesovi naši zaměstnanci a partneři našich dívek.“ Řekla mama a ukázala rukou na kluky.
„ Těší mě. Takže vy jste partneři našich dívek, ale jenom na dnešní večer že?“ Zeptal se a podal všem třem ruku.
„ Ne to ne pochopil jste mě špatně oni spolu chodí jak ti mladí říkají.“ Vysvětlila mu mama a my jsme jen zírali co to říká. Nikdo z nás neměl ponětí, že to ví a ani jsme nevěděli jak se to dozvěděla.
„ Jo takhle no to Vám za srdce překuji. Omluvíte mě musím jít někoho pozdravit“ Řekl a odcházel pryč.
Jimena
Když Fernando konečně zmizel musela jsem se hned mama zeptat co to mělo jako znamenat.
„ Mama kde jsi to vzala, že my spolu chodíme?“ Zeptala jsem se jí a pustila jsem Oskarovu ruku.
„ Ale no tak děti nejsem zas tak stará, abych to nepoznala a byla jsem taky mladá jestli jsi nepomatujete. Nebo to snad chcete popřít, že spolu chodíte?“ Řekla nám a napila se šampaňského.
„ No to asi ne.“ Odpověděla jsem, ale tak trochu jsem si nebyla jistá.
„ Vlastně jsem si to ještě neřekli.“ Řekla Sarita a podívala se na Franca.
„ No já myslím, že u nás je to jasný ne Jimemo.“ Řekl mi Oscar a políbil mě.
„ No u nás také teda pokud chceš i ty.“ Zeptal se Juan, Normy, ale ta se jen usmála a dlouze ho políbila.
„ My se nechceme vázat takhle nám to vyhovuje.“ Řekla Sarita a všichni jsme se na ní podívali nechápavým způsobem dokonce i Franco vypadal, že vůbec nevím co se děje.
„ To myslíš vážně?“ Zeptal se jí Franco a pustil jí z obětí, ve kterém zatím byli.
„ To víš, že dělám ráda s tebou budu.“ Odpověděla naštěstí Sarita a pevně Franca objala.
„ Fuj to jsem se lekl.“ Řekl Franco a políbil Saritu.
„ No tak vidíte.“ Řekla mama a odcházela za ostatními hosty. Chvíli jsme tam ještě stáli, ale nakonec jsme se rozhodli, že jsi půjdeme zatančit bylo to úžasné a ani jsem nepočítala jak strašně rychle utíká čas.
Juan
Když jsme tam tak s Normou tancovali nemohl jsem si nevšimnout jak jí celou dobu Fernando sleduje a docela mi to už začalo vadit.
„ Normo mohl by se na něco zeptat?“ Zeptal jsem se a otočil jsem jí na druhou stranu, aby ji Fernando pořád nekoukal na zadek.
„ Ano můžeš.“ Odpověděla mi a nádherně se usmála.
„ Bylo někdy něco mezi tebou a Fernandem?“ Zeptal jsem se a doufal, že jí to neurazí.
„ Ne nebylo, ale to on jsi furt dělá planý naděje a já už nevím jak ho mám od sebe odhánět.“ Odvětila mi a položila jsi hlavu na mojí hruď.
„ Tak to se mi ulevilo a s tím odhánění to myslím dneska perfektně zvládla tvoje mama.“ Řekl jsem jí a dal pusu na čelo.
„ To máš pravdu jen doufám, že tomu uvěřil.“ Řekla a podívala se směrem k němu.
„ Tak uděláme něco, aby to mu uvěřil.“ Nabídl jsem a chytil jsem jí kolem pasu, přitáhl k sobě a začal pomalu, ale za to vášnivě líbat. Pak jsem Normu nenápadně otočil, abych viděl na Fernanda a samozřejmě to zabralo celou dobu než jsme skončili se koukal jen na nás.
Franco
Seděli jsme se Saritou na lavičce a koukali jsme na nebe plné hvězd a já doufal ať tahle noc nikdy neskončí.
„ Nádherná noc.“ Řekl jsem a chytil jí kolem ramen
„ Ano jen kdyby byla věčná.“ Odpověděla a položila jsi hlavu na moje rameno.
„ Vím, že je to možná brzo, ale dneska spíme s bratry u vás a tak mě napadlo jestli by jsi nechtěla dneska spát u mě.“ Zeptal jsem se a pohladil jí po vlasech.
„ Víš Franco mám tě moc ráda, ale nechci nic uspěchat a doufám, že to pochopíš a nebudeš se zlobit.“ Odpověděla mi a sklonila obličej k zemi.
„ Sarito nejsem naštvaný a nebudu ne tebe naléhat až budeš připravená ta mi to řekneš sama.“ Ujistil jsem jí a políbil jí.
„ Jsem ráda, že to chápeš.“ Řekla mi a objala mě.
„ Děvčata nechci vás uhánět, ale bylo by dobrý jít si už lehnout zítra musíte objíždět všechny naše pastviny a víte jak je to náročné.“ Řekla nám mama a usmála se.
„ Samozřejmě mama už jdeme jen se rozloučíme s kluky.“ Řekla Jimena a podívala se na mě.
„ No myslím, že to můžete udělat i vevnitř mám takoví dojem, že hoši dneska spí tady. Teda pokud budete samozřejmě chtít.“ Oznámila nám a odešla do domu. Jen jsme se na sebe všichni podívali kývli hlavami a šli dovnitř.
„ Tak dobrou noc lásko a krásně se vyspi.“ Řekl jsem Saritě a políbil jí na tvář.
„ Jo ty taky miluji tě.“ Odpověděla mi a usmála se.
„ Já tebe taky tak dobrou.“ Odvětil jsem jí a koukal jak zachází do pokoje. Celou noc jsem nemohl usnout pořád jsem na ní myslel. Neustále se mi vybavovala její svůdné křivky, pronikavé tmavé oči a nádherný usměv, který se jí pokaždé, když jí vidím vykouzlí na tváři.