7.kapitola (1. část)
Sarita
Všechny moje ráno byla stejná ničím vynímečná, ale dneska jsem měla pocit, že tohle je něčím jiné. Vstala jsem z postele a rychle vlezla do koupelny, abych se stihla vysprchovat než se vzbudí holky. Ale, když jsem si chtěla pustit sprchu zjistila jsem, že neteče voda a tak jsem se šla zeptat co se děje.
„ Evo.“ Volala jsem a došla do haly.
„ Ano. Co se děje?“ Zeptala se a položila vázu, kterou zrovna utírala na dřevený stůl.
„ U nás v koupelně neteče voda nevíš náhodou proč?“ Zeptala jsem se jí a promnula jsi oči.
„ Promiň zapomněla jsem vám to říct. Včera ho opravovali a ještě to není hotové budeš muset použít koupelnu u vás na patře.“ Vysvětlila mi a usmála se.
„ Tak děkuji.“ Řekla jsem a šla zpátky nahoru. Když jsem došla do koupelny svlékla jsem si saténovou noční košilku a vlezla do sprchy. A jak jsem se tak sprchovala vůbec jsem neslyšela, že někdo vešel dovnitř.
„ Čau nevíš kde je Oscar?“ Ozvalo se a já přestala leknutím dýchat. Až po pár minutách jsem dokázala odpovědět.
„ Tak to nevím.“ Odpověděla jsem a vykoukla zpoza závěsu.
„ Ježíši promiň já myslel, že je tu Oscar.“ Odpověděl Franco , který stál nehybně u zrcadla a jen zíral.
„ Pohodě, a když už jsi tady mohl by jimi podat támhle tu kůru na vlasy?“ Zeptala jsem se ho a prstem jsem ukázala na malou lahvičku vedle taštičky s kosmetikou.
„ Jo jo jasně.“ Řekl a pomalu mi ji podal. Chvíli jsme na sebe koukali a on se pak najednou prudce otočil a odešel .
Gabriela
Po včerejším večírku jsem se těšila jak ráno vstanu a v klidu jsi vypiji moji oblíbenou kávu, bohužel jsem toho asi chtěla moc.
„ Dobré ráno paní Gabrielo.“ Řekla Eva a na tácu už mi nesla kávu a nějaké sladké pečivo.
„ Dobré ráno, děvčata už odejela na projížďku?“ Zeptala jsem se jí a ještě v županu jsi sedla do křesla v obýváku.
„ Ne ještě ne, ale určitě se už připravují.“ Odvětila mi a položila tác na dřevěný stůl.
„ Dobře.“ Řekla jsem a s chutí se napila.
„ Málem bych zapomněla, že volal pan Fernando a ptal se jestli by mohl dneska přijít.“ Oznámila mi a s úšklebem odešla zpátky do kuchyně.
„ Tak mu prosím tě zavolej a řekni mu, že se může klidně stavit. Budeme rádi.“ Křičela jsem za ní a ironicky jsem se usmála.
Norma
Když jsem ráno vstala všimla jsem si, že je Sarita už pryč a tak jsem se šla rychle vykoupat než se vzbudí Jimena jinak bych se tam už nedostlala.
„ Jestli se jdeš osprchovat tak jdi do koupelny na patře. U nás neteče voda.“ Ozvala se za mnu Sarita a usmála se.
„ No tak já se vykoupu až přijedeme. Stejně bych to nestihla už tet jdeme pozdě na tu vyjížďku.“ Čekla jsem jí a hodila na sebe župan.
„ No hlavně vzbuď Jimenu jinak to nestihneme vůbec.“ Připomněla mi a podívala se na Jimenu jak se rozvaluje na posteli.
„ Jimeno vstávej musíme jít.“ Tiše jsem řekla, aby se mě nelekla. Ale ona se jen otočila a spala dál a tak jsem se otočila na Saritu a pokrčila rameny.
„ Jimeno dělej nebudeme zase na tebe čekat.“ Zakřičela na ní a zdrhla z ní deku.
„ Jsi blbá Sarito? Nech mě spát a jděte sami.“ Zabručela a vytrhla Saritě deku z ruky.
„ Jak chceš, ale mama jsi to řekni sama.“ Odpověděla jí a vzala jsi z věšáku její oblíbený černý klobouk.
„ Klidně hlavně už vypadněte ať můžu spát.“ Zamumlala Jimena a přetáhla jsi přes hlavu deku.
„ No jo, abys se nezbláznila. Sarito počkej na mě v hale než se oblíknu.“ Řekl jsem a svlékla jsem si župan.
„ Jasně.“ Odpověděla mi a ještě se podívala na Jimenu.
Franco
Potom co jsem vyrušil Saritu v koupelně jsem se vrátil do pokoje, abych se vzpamatoval.
„ Co se ti stalo? Jako by jsi viděl ducha.“ Zeptal se mě Juan a usmál se.
„ No ducha zrovna ne. Myslel jsem, že jsi v koupelně a tak jsem šel za tebou se tě zeptat jestli nevíš kde je Oscar.“ Oznámil jsem mu a sedl jsi na postel.
„ Já byl na zahradě a koukal jsem co je potřeba ještě udělat. A kdo tam teda byl?“ Zeptal se a bral si ze skříně úplně novou košili.
„ To chceš pracovat v téhle košili?“ Zeptal jsem se a kroutil hlavou.
„ Neřeš co jsi beru na sebe a řekni mi konečně kdo tam byl.“ Naléhal a oblíknul jsi tu košili přes tílko.
„ Sprchoval se tam Sarita.“ Odpověděl jsem mu a sklopil jsem oči k zemi.
„ No tak to je dobrý ne a co jsi udělal?“ Zeptal se a bylo na něm vidět, že čekal nějakou pikantní odpovědět.
„ Nic stál jsem tam jak solný sloup a jen jsem se zmohl na promiň a podal jí kůru na vlas.“ Odpověděl jsem mu a lehl si na postel.
„ Aha no to jsi se předvedl. A když jsi jí podával tu kůru neviděl jsi něco?“ Zeptal se mě a hlavou kývl nahoru.
„ Byla za závěsem nic jsem neviděl, ale o to nejde jde o to, že jsem úplně zkameněl.“ Vysvětlil jsem a zakryl jsi rukama obličej.
„ To se stává a taky to znamená, že se ti fakt líbí byl jsi z ní nervózní. To by se nestalo kdybys k ní nic necítil.“ Vysvětlil mi a usmál se. Já na to nedokázal nic říct jen jsem vzal polštář a položil jsi ho na obličej.
Gabriela
Seděla jsem v křesla a četla jsi svojí oblíbenou knihu, když v tom se na schodech objevil Juana a Franco. A šli rovnou do zahrady.
„ Hoši počkejte až se vrátí Oscar mohli by jste mu vzkázat, že má zajet do města pro nějaké cihly?“ Řekla jsem jim a položila jsem si knihu do klína.
„ A kam vůbec jel?“ Zeptal se mě Juan a stoupl jsi Ke křeslu naproti mně.
„ No viděla jsem ho brzo ráno z okna jak odjel pryč. Tak jsem myslela, že víte kam jel.“ Oznámila jsem jim a zakroutila hlavou.
„ Možná jel ještě pro nějaký materiál. My mu to vyřídíme až se vrátí.“ Odpověděl Franco a bouchl Juana do ruky.
Tak dobře děkuji. Pokud chcete něco k snídani tak jdete za Evou do kuchyně.“ Řekla jsem jim a začala si zase číst.
Juan
„ Ty víš kam Oscar odjel?“ Zeptal jsem se Franca, když jsme šli do kuchyně.
„ Mám takoví tušení.“ Odpověděl q otevřel dveře, které vedli do kuchyně.
„A kam teda?“ Zeptal jsem se a vzal ze stolu pár obložených housek co nám tam Eva nechala.
„ Pamatuješ jsi tu holku z toho byru? Tu Nicol.“ Zeptal se mě a šel na zahradu.
„ Na tu se nedá zapomenout a ty myslíš, že jel za ní?“ Zeptal jsem se a podíval se směrem k hlavním dveřím kde stála Sarita s Normou a odjížděli na koních pryč.
„ No už to párkrát udělal tak proč ne tet.“ Namítl a hodil po mě pracovní rukavice.
„ No třeba proto, že tet má Jimenu a miluje jí.“ Vysvětlil jsem mu a sbíral rukavice ze země.
„ A víš to určitě, že to není zase jenom jedna z jeho přetvářek?“ Zeptal se mě a vykulil oči. Nevěděl jsem co mám říct najednou jsem si tak jistý nebyl, ale v duchu jsem doufal, že tentokrát nemá Franco pravdu.
Jimena
Když jsem se vzbudila hodila jsem na sebe župan a šla se podívat na balkón jak Oscar s kluky pracují. Jako prvního jsem uviděla Juana a pak Franca, ale Oscar tam nikde nebyl.
„ Dobré ráno.“ Zavolala jsem na ně a zamávala.
„ Dobré ráno Jimeno.“ Odpověděli mi a oba se usmáli.
„ Nevíte kde je Oscar?“ Zeptala jsem se jich a opřela se o kamenné zábradlí.
„ Odjel do města pro jaké věci, ale brzy se vrátí.“ Ujistil mě Franco a podíval se na Juana takovým divným pohledem jako by to co řekl nevěřil.
„ Dobře tak díky.“ Řekl jsem jim a usmála se.
„ A nevíš kam jeli holky?“ Zakřičel na mě Juan.
„Jeli na projížďku. Vrátí se k obědu.“ Odpověděl jsem mu a zašla zpátky do pokoje. Sedla jsem ji na židli a přemýšlela nad tím jestli to co řekl Franco byla pravda nebo jestli mě jen tak nechlácholili.
Oscar
Potom co jsem se vrátil z města šel jsem rovnou na zahradu za kluky, aby neříkali, že nic nedělám a jen se flákám.
„ Čau jak to jde?“ Zeptal jsem se Franca a bouchl ho do ramene.
„ Nazdar kde jsi byl?“ Zeptal se mě a položil lopatu co měl v ruce na zem vedle sebe.
„ Ve městě musel jsem si u někho něco zařídit.“ Odpověděl jsem mu a podíval se na Juana.
„ Jo a nejmenoval se náhodou ten někdo Nicol?“ Zeptal se mě a bouchl mě pěstí do ramene.
„ Jak jsi na to přišel? A i kdyby co vám je do toho?“ Zeptal jsem se a sundal jsi klobouk.
„ Je nám do toho hodně, protože jsme lhaly Jimeně, že jsi jel do města pro nějaké věci. A ty místo toho jedeš k ty děvce co tě už několikrát podvedla a odkopla a ty vždycky k ní přilezeš jako poslušný pejsek.“ Navážel se do mě Juan no a já vybouchl vzteky.
„ Tak poslouchejte fajn byl jsem u ní, ale ne kvůli tomu co vy jsi myslíte, ale abych jí řekl, že jsme skončili. A Jimene to vysvětlím, když se bude ptát.“ Oznámil jsem jim a odcházel do domu.
„ A když se ptát nebude tak co.“ Řekl Franco a podíval se na mě tím svým vyčítavým pohledem.
„ Tak jsi to nechám pro sebe a vy taky.“ Odpověděl jsem mu a šel do domu.
„ Ani tam nechoď musíš jet do města pro cihly. Paní Gabriela ti to vzkazuje.“ Řekl mi a sebral ze země lopatu.
„ Už jedu a byl bych rád, aby jste Jemeně nic neříkali.“ Připomněl jsem jim a šel jsem k autu, abych byl co nejdřív zpátky.
Franco
„ Hraje si s ohněm ten špatně odpadne.“ Řekl jsem Juanovi a podíval se směrem za Oscarem.
„ nech ho být je to jeho věc a jeho blbost on o všechno přijde ne ty, když se to provalí.“ Odpověděl mi a položil mi ruku na rameno.
„ Máš pravdu necháme ho, jen mi je líto Jimeny.“ Odvětil jsem a podíval se směrem na balkón kde před tím stál Jimena.
„ To mě taky, ale nejí to naše věc. Musí si to vyřešit sami.“Řekl Juan a začal míchat beton v kbelíku, abychom mohli začít pokládat ten zbytek cihel co nám zbyl než dorazí Oscar s dalšími.
Norma
Jeli jsme zrovna k předposlednímu pozemku, když kolem nás projelo auto tak rychle, že se mi splašil kůň a já spadla.
„ Normo jsi v pořádku?“ Křičela Sarita a běžela ke mně. A k mému velkému překvapení z toho auta vylezl Oscar a rozeběhl se ke mně také.
„ Bože Normo moc se omlouvám vůbec jsem tě neviděl.“ Omlouval se a klekl jsi vedle mě.
„ Jsem v pořádku jen mě bolí trochu noha. To je v pohodě Oscare měla jsem jet po trávě a ne tak blízko u silnice.“ Odpověděla jsem jim a chtěla se zvednout.
„ A můžeš se na tu nohu postavit?“ Zeptala se mě Sarita a pomohla my vstát.
„Au ne to nejde.“ Zakřičela jsem a zase si sedla.
„ Pojď vezmeme tě do nemocnice ať se ti na to podívají.“ Řekla Sarita a s Oscarem mě Naložili do auta.
„ Sarito nemusíš s námi vezmi koně a jet domu a řekni co se stalo, aby se nebáli. Řekl jsem jí a usmála se.
„ Dobře držím ti palce ať to není nic vážného.“ Odpověděla a dala mi pusu na tvář.
„ Tak jedem?“ Zeptal se Oscar a podíval se na Saritu.
„ Samozřejmě jeďte.“ Odpověděla a odstoupila od auta.