Jdi na obsah Jdi na menu
 


9.kapitola

23. 11. 2012

 Gabriela

 

Když jsem se ráno vzbudila šla jsem do jídelny, abych se všemi posnídala, ale když jsem tam došla nikdo tam nebyl a to bylo už po deváté hodině a to bývají všichni už na nohou.

 

„ Dobré Ráno Evo. Ostatní jsou už po snídani?“ Zeptala jsem se jí a zasedla ke stolu.

 

„ Dobré ráno, ne ještě tu nikdo nebyl. Nejspíš ještě spějí.“ Odpověděla mi a usmála se.

 

„ Aha no tak já se nasnídám sama.“ Řekla jsem jí a na hlas jsi povzdychla.

 

Jimena

 

Ležela jsem v posteli a koukala na Oscara jak ještě krásně spí a v duchu jsem si říkala jaké mám štěstí, že mám tak úžasného přítele.

 

„ Dobré ráno lásko.“ Řekla jsem mu a pohladila ho po tváři.

 

„ Ahoj jak jsi se vyspala.“ Zeptal se mě a protáhnul se a já jsem se nemohla vynadívat na jeho vypracovanou hruď. 

 

„ Krásně , když jsi tu se mnou.“ Odpověděla jsem mu a přitulila se.

 

„ Tak to jsem rád. Moje rána jsou taky hned krásnější , když vstává s tebou.“ Řekl mi a políbil na krk.

 

„ Víš lásko chtěla jsem se tě na něco zeptat, ale nevím jestli to není ještě brzo.“ Řekla jsem mu a podepřela jsem si ruku hlavu.

 

„ A na co.“ Odpověděl mi a hladil mi rukou bok.

 

„ No víš chtěla jsem se tě zeptat jestli by jsi se nechtěl sem nastěhovat.“ Zeptala jsem se ho a skousla si dolní ret.

 

„ A není to nějak narychlo?“ Zeptal se mě a sedl si, aby se mohl opřít o křídlo postele.

 

„ No možná jo, ale nechci, abys se ke mně chodil jen na večer a pak zase jel domů. Chci tě mít u sebe.“ Vysvětlila jsem mu  prstem mu jezdila po hrudi.

 

„ No pokud to nebude vadit klukům . My jsme na sebe totiž dost zvyklí nemůžeme bez sebe být ani na chvilku.“ Řekl mi a podíval se na mě smutným pohledem.

 

„ Aha tak proč jsi teda tady, když bez sebe nemůžete být?“ Zeptala jsem se ho a se smutným pohledem se otočila na druhou stranu.

 

„ Lásko to víš, že se k tobě rád nastěhuji. To bez tebe nemůžu být ani chvilku, protože tě tak strašně miluji a každá chvíle bez tebe je jako věčnost.“ Odpověděl mi a přitisknul mě k sobě.

 

„ Vážně? Takže to s kluky byla sranda?“ Zeptala jsem se ho a usmála se.

 

„ Samozřejmě jsou sice moje rodina, ale každý už máme svůj vlastní život, který chceme žít.“ Vysvětlil mi a usmál se.

 

„ Tak to jsem moc ráda.“ Odpověděla jsem mu a políbila ho.

 

„ A řekla jsi tu novinu už ostatním?“ Zeptal se mě a hlavou ukázal směrem ke dveřím.

 

„ Ještě ne, ale myslím,že nebudou proti.“ Oznámila jsem mu a usmála se.

 

„ No tak jim to můžeme říct hned dneska.“ Navrhnul a zmáčknul mi bok, protože moc dobře ví, že mě to vždycky navnadí.

 

„Lásko jestli jim to máme říct tak by jsme měli jít dolu na snídani.“ Oznámila jsem mu a pokoušel se vymanit z jeho objetí.

 

„ Hm já vím, ale takoví malí rozptýlení ani jednu z nás neuškodí.“ Odpověděl mi a kousal do krku.

 

„ Oscare měli bychom opravdu jít podívej kolik je hodin.“ Řekla jsem mu, ale ty jeho polibky a hlazení m úplně omámili a já nebyla schopná s od něj odtrhnout.

 

„ Já vím.“ Odvětili, ale s ničím co dělal nepřestal. Nakonec vzal deku a hodil nám jí přes hlavu a začal mi svlékat noční košilku.

 

Juan

 

Podíval jsem se na hodinky a bylo skoro deset hodin. Otočil jsem se Normu, která ještě pořád spala.

 

„ Miláčku budeme muset vstávat.“ Řekl jsem jí a políbil na tvář.

 

„ Kolik je?“ Zeptala se mě a prohrábla jsi vlasy.

 

„ Skoro deset.“ Oznámil jsem jí a usmál se.

 

„ Ještě je brzo pojď si ke mně ještě lehnout.“ Řekla mi a natáhla ke mně ruce.

 

„ Tak dobře.“ Řekl jsem jí a pevně jí objal.

 

„ Moc ti děkuji za dnešní noc byla úžasná.“ Řekl jsem jí a políbil do vlasů.

 

„ To já děkuji tobě byla to nádherná a nezapomenutelná noc.“ Oznámila mi a políbil mě.

 

„ Já doufám, že nebude poslední.“ Řekl jsem jí a líbal jí dál.

 

„ To já taky.“ Odpověděla mi a usmála se.

 

„ Víš miláčku chtěl jsem se tě na něco zeptat, ale čekal jsem na tu vhodnou chvíli a myslí, že to je právě tet. Nechtěla by jsi se ke mně nastěhovat?“ Zeptal jsem se jí a políbil jí na dlaň.

 

„ Úplně jsi mi tím vyrazil dech. Co tomu řeknou ostatní.“ Řekla a pohladila mě po tváři.

 

„ Myslím, že jim to vadit nebude. Tak co souhlasíš?“ Zeptal jsem s jí znovu a usmál se.

 

„ Ano. Ale nevadilo by, kdybychom žil zatím tady?“ Zeptala se mě a rozhlídla se okolo sebe.

 

„ Nevadilo je mi jedno kde budeme bydlet hlavně, když budeme spolu.“ Odpověděl jsem jí a pořádně jí objal.

 

„ A ostatním by jsme to mohli říct dneska u oběda, protože jak koukám tak snídani už stejně nestihneme.“ Řekla mi a začala se smát.

 

Sarita

 

Celou noc jsme s Francem nespali pořád jsme si měli o čem povídat a byla to příjemná noc. I když vím, že Franco by jsi jí možná představoval trošku jinak, ale já nechci nic uspěchat. Ležela jsem mu na rameni a koukala jak spí, když v tom jsem si všimla budíku co byl na jeho stolku a myslela jsem, že špatně vidím. Podívala jsem se teda znovu a opravdu bylo už po desáté hodině a my se ještě válíme v posteli a tak jsem vylítla z postele a šla si pro župan do koupelny.

 

„ Co se děje lásko.“ Ozval se za mnu Franco.

 

„ Je já tě probudila promiň, ale už je tolik hodin a my nebyli ani na snídání.“ Oznámila jsem mu a vlítla do koupelny.

 

„ No tak půjdeme rovno na oběd.“ Odpověděl mi a začal se smát.

 

„ Nedělej si srandu a radši se oblíkej ať aspoň stihneme ten oběd.“ Řekla jsem mu a hodila po něm tričko, které leželo u dveří koupelny. Když jsme došli do jídelny seděla tam jen mama.

 

„ Dobré ráno mama.“ Pozdravila jsem jí a dala pusu na tvář.

 

„ Snad dobré dopoledne. Dneska jste si obzvlášť přispali.“ Odvětila mi a podívala se na Franca.

 

„ Zapomněli jsme hlídat čas.“ Řekl Franco a posadil s vedle mě.

 

„ Samozřejmě a jak vidím tak ostatní jsou na tom stejně.“ Řekla a koukala na schodiště kde šli i ostatní.

 

„ Promiň mama, ale..“  Řekla Norma, ale mama jí nenechala dopovědět.

 

„ Já vím zapomněli jste hlídat čas. Tak jsi sedněte a už ty omluvy necháme být.“ Řekla mama a usmála se. Jak jsme tak všichni seděli u stolu všimla jsem si jako by byli holky nějaký nervózní. A najednou to přišlo.

 

„ Mama chtěli bychom ti Juanem něco oznámit.“ Řekla Norma a usmála se.

 

„ Ano a co to mám být?“ Zeptala se mama a odložila příbor.

 

„ Budeme spolu bydlet.“  Oznámila a chytila Juana za ruku.

 

„ Cože? No to je úžasné, ale kde budete bydlet.“ Odpověděla mama a pohladila Normu a rameni.

 

„ No mysleli jsme tady, když už máme ty tři pokoje pro hosty tak je můžeme nějak využít.“ Řekla a podívala se s úsměvem na mě. Nemohla jsem nic říct byla jsem úplně zmražená a pak nastala druhá vlna zmražení.

 

„ No my S Oscarem by jsme vám taky něco chtěli říct, ale nejspíš už to nebude takové překvapení jaké to mělo být.“ Řekla Jimena a rozhlídla se kolem sebe.

 

„ Ano a vy máte teda co na srdci.“ Řekla mama a chytila jí za ruku.

 

„ Chceme s Oscarem spolu žít.“ Oznámila a já myslela, že omdlím.

 

„ Bože tak to je úžasné a taky chcete bydlet tady?“ Křičela Norma a běžela Jimenu obejmout.

 

„ Ano teda pokud to je pro nás místo.“ Zeptala se a podívala na mama.

 

„ No samozřejmě budu moc ráda, když tu budete.“ Odpověděla a objala obě holky na ráz a pak se všichni podívali na mě.

 

„ Já asi radši půjdu.“ Oznámila jsem jim a rychle odcházela ven z domu.

 

Oscar

 

„ Co se děje?“ Zeptal s Oscar a koukl na Franca.

 

„ No víte my jsme se o ničem takovém ještě nebavili, nejspíš jí to vyrazilo dech.“ Odvětil na Franco a utíkal za ní.

 

„ Já myslela, že jste se takhle domluvili všichni.“ Řekla mama a koukla se na holky.

 

„ Právě, že ne opravdu to byla jen náhoda.“ Odpověděla jí Norma a pořád se dívala za Francem.

 

Franco

 

Když jsem doběhl ven Saritu jsem nikde neviděl a trak jsem se běžel zeptat dozadu do stájí jestli oni něco nevědí.

 

„ Ahoj Manueli neviděl jsi náhodou Saritu?“ Zeptal jsem se ho a rozhlížel se kolem sebe.

 

„ Náhodou viděl brala jsi koně jela směrem a skály.“ Odpověděl mi a ukazoval rukou směr.

 

„ Cože a to jsi jí tam nechal jet?“ Zeptal jsem ho a prohrábl jsi vlasy.

 

„ Nebojte se pane ona to tam zná jako své boty. Už odmalička tam jezdila je to její místo na přemýšlení.“ Odpověděl mi a smál se.

 

„ Jedu za ní.“ Řekl jsem a šel pro koně.

 

„ Pane počkejte pokud to tam neznáte je to nebezpečný.“ Křičel za mnou, ale já ho nevnímal v hlavě jsem měl jen Saritu. Hnal jsem koně jak jsem nejvíc mohl a, když jsem dojel k těm skalám nechal jsem ho stát dole a šel pěšky. Terén nebyl zrovna moc stabilní a najednou mi došlo, že jsem měl nespíš Manuela poslechnout. Držel jsem se skály a nohou jsem šlápnul na dva kameny vedle sebe a najednou se ty kameny začali hýbat. Ztratil jsem rovnováhu a padal jsem dolu. Nevím jak dlouho jsem tam ležel, ale najednou jsem uslyšel Sarity hlas.

 

„ Franco pane bože neboj už jdou pro tebe.“ Křičela a pak už jsi nic nepamatuji až to jak jsem se probral v nemocnici. Otevřel jsem oči a první koho jsme viděl byla Sarita jak sedí vedle mě na židli a hlavou leží na posteli. Zvedl jsem ruku a pomalu jí pohladil po vlasech.

 

„ Bože lásko. Doktore, doktore.“ Křičel a vyběhla mezi dveře.

 

„ Ano co se stalo.“ Řekl doktor a vběhl do pokoje.

 

„ Probral se.“ Odpověděla mu a šla jsi stoupnout vedle mě.

 

„ Franco slyšíš mě.“ Zeptal se mě a tou svítící tužkou mi svítil do očí.

 

„Ano slyšíš.“ Odvětil jsem mu a ctil Saritu za ruku.

 

„ Vzpomínáš si na něco?“ Zeptal se mě znovu a kontroloval přístroje.

 

„ Pamatuji si úplně na všechno jen na převoz do nemocnice ne.“ Odpověděl jsem a usmál se na něj.

 

„ Tak to je v pořádku a poděkujte téhle slečně to ona Vám zachránila život.“ Řekl a usmál se na Saritu.

 

„ Já vím a nikdy na to nezapomenu.“ Řekl jsem a pořádně jí objal a políbil.

 

„ A kdy můžu jít domů?“ Zeptal jsem se a koukl se na doktora.

 

„ No, když to všechno půjde tak jak mám tak za týden. Dřív ne utrpěl jste dost velká trauma.“ Odpověděl mi a odešel z pokoje.

 

„ A kde jsou kluci?“ Zeptal jsem se Sarity a rozhlídnul se po pokoji.

 

„ Čekají v hale půjdu je zavolat.“ Odpověděla mi a šla z pokoje. Ležel jsem na posteli a vybavoval jsi ten okamžik pádu a přemýšlel jsem jak jsem to mohl přežít, když v tom najednou do pokoje vběhli kluci.

 

„ Ahoj bráško.“ Řekl Juan a pevně mě objal.

 

„ Ahoj kluci tak jste se tady měli tu chvíli bez mě.“ Zeptal jsem se jich a smál se.

 

„ Chvilku to jsi děláš srandu. Byl jsi dva dna v kómatu.“ Odpověděl mi Oscar a koukl se na Juana.

 

„ Cože? Ale to mi nikdo neřekl.“ Odpověděl jsem a nevěřil těm slovům.

 

„ Na tom tet nezleží hlavně, že jsi v pořádku a půjdeš brzo domu.“ Řekl Juan a bouchl Oscara do ramene.

 

„ Jo za týden mě pustí, když všechno půjde podle plánu.“ Oznámil jsem jim a usmál se.

 

„ No tak vidíš to uteče jako voda.“ Ujistil mě Oscar a bouchl do ramene.

 

„ A vás chci poprosit, aby jste mi hlídali Saritu. Než se vrátím zase domu kde budu úplně sám.“ Řekl jsem jim a ušklíbnul se.

 

„ Jak sám a co my?“ Řekl Oscar a usmál se.

 

„ Vy tet budeme bydlet co já vím u holek ne.“ Řekl jsem a koukl se z okna.

 

„ To nějak vyřešíme.“ Ujišťoval mě Juan a strčil do Oscara.

 

„ No tak o tom pochybuji Sarita je jak ledovec ta jen tak nepovolí. Vždyť jsme se nedostali dál než k líbání na ostatní jsi budu muset počkat.“ Řekl jsem jim a podíval se ke dveřím kde stál Sarita a ironicky se usmála. Nic neřekla jsem tak tam stála a pak se otočila a odešla

 

„ Sarito počkej já ti to vysvětlím. Takhle jsem to nemyslel tak počkej.“ Křičel jsem za ní a chtěl vstát z postele.

 

„ No zbláznil jsi se okamžitě si lehni do ty postele zpátky.“ Zakřičel na mě Juan a rukama mě chytil za ramena a položil.

„ Pusť mě musím jí to vysvětlil.“ Řekl jsem a pokoušel se vymanit z jeho sevření.

 

„ Tak jsi počkáš až domu a nebo jí to můžeme vysvětlil my dva.“ Oznámil mi Oscar a šťouchnul do Juana.

 

„ No to by to dopadlo a vůbec už mě můžeš pustit. A měli by jste jít návštěv za chvíli končí.“ Oznámil jsme jim a podíval se směrem ke dveřím.

 

„ Jak myslíš my ti chtěli jen pomoct.“ Řekl mi Oscar a odcházeli z pokoje.

 

Jimena

 

Seděli jsme s Normou a mamou v obývacím pokoji a čekali na nějaké zprávy. Když do domu vešla Sarita a nevypadal zrovna nadšeně.

 

„ Ahoj tak co je v pořádku?“ Zeptala jsem se jí a usmála se.

 

„ Jo až moc.“ Odsekla mi a posadila se dok křesla.

 

„ Stalo se něco?“ Zeptala se Norma a sedla jsi k ní na opěradlo křesla.

 

„ Jo řekl klukům, že jsem ledovec, a že jsme se nedostali dál než jen k líbání.“ Řekla nám a rozbrečela se.

 

„ To snad ne.“ Řekla mama a šla jí objat.

 

„ Nejhorší na tom je, že má pravdu.“ Řekla a rozbrečela se ještě víc.

 

„ Ale no tak víš co jdi se vyspat ráno je moudřejší večera.“ Odpověděla jí mama a koukla se na nás. Což znamenalo, abychom šli s ní.

 

„ Tak pojď Sarito půjdeme si lehnout. Mama kdyby přišli kluci tak jim řekni, že dneska spíme se Saritou u nás v pokoji tak ať na nás nečekají.“ Řekla jsem jí a odcházela do patra.

 

„ Samozřejmě řeknu jim to.“ Odpověděla mi a usmála se.

 

Gabriela

 

Seděla jsem u krbu v křesla a četla knihu, když jsem uslyšela jak se pomalinku otevírají hlavní dveře.

 

„ Potichu ať nikoho nevzbudíme.“ Řekl Oscar a zase pomalinku ty dveře zavíral.

 

„ Já vím.“ Odpověděl mu Juana a naboural do vázy s kytkou.

 

„ Ježíši řekl jsem potichu a ty vzbudíš celí dům.“ Řekl mu Oscar a myslím, že ho praštil.

 

„ Na holky prý čekat nemáte. Šli spát se Saritou do jejich pokoje.“ Oznámila jsem jim a otočila stránku v knize.

 

„ Pane bože to jsme se Vás lekli. Dobře tak děkujeme.“ Odpověděl Juan a šli ke schodům.

 

„ Tak dobrou.“ Odvětila jsem jim a usmála se.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 37086
Měsíc: 364
Den: 18